OK2RKB » Texty » Kronika » Z historie radioklubu | ---

Kronika

Z historie radioklubu

Radioklub Brno z.s.

Radioklub Brno OK2RKB vznikl v roce 2005 jako občanské sdružení v důsledku potřeby získat samostatnou právní subjektivitu pro radioklub Federace sportovně technických klubů Brno. Ten byl v té době tvořen zbylými aktivními členy dvou původně samostatných radioklubů OK2KLI a OK2KBA, které se o několik let dříve sloučily do jednoho celku.

V době sloučení už měly oba radiokluby za sebou samostatnou bohatou minulost. Sám pocházím z větve OK2KBA a nemám tak dostatek podkladů, abych dokázal sepsat povídání i o minulosti OK2KLI, následující řádky proto nyní popisují až do našeho sloučení jen historii existence OK2KBA.

Radioklub OK2KBA

text: Pavel OK2PPK

Radioklub OK2KBA byl v době, kdy jsem do něj vstoupil, součástí 132. ZO Svazarmu - radioklubu Kompas. Začátky této velké brněnské organizace, zabývající se vzděláváním mládeže v elektronice, nepamatuji, je totiž starší než já. Svého času jsem objevil v Amatérském radiu z roku 1970 článek, kde je rozhovor s tehdejším předsedou radioklubu ing. Františkem Šobou, a praví se v něm, že radioklub vznikl před devíti lety (tj. někdy v roce 1961) v rámci 8. ZO Svazarmu v Brně.

Začátky

Pro mě začíná historie Kompasu někdy kolem roku 1978, kdy jsem se stal jeho členem. Ocitl jsem se ve skupině vedené Jirkou Doležalem OK2BQY, který nás hned od začátku začal směrovat k radioamatérskému vysílání, kromě jiného nás učil i morseovku, radioamatérské zkratky, prefixy zemí, základy provozu apod. A samozřejmě nechyběla teorie jako Ohmův zákon nebo praktická výuka s páječkou v ruce. V té době jsem se potkal v klubu s Radkem Šindelářem a Romanem Doležalem a ze své třídy na ZDŠ Slovanské náměstí 2 jsem ukecal ke vstupu do Kompasu i spolužáky Jirku Komínka a Pavla Mokrého, a tak se zrodila základní skupinka lidí, kteří pak o několik let později byli pod taktovkou Jirky OK2BQY takřka u všech vysílacích akcí OK2KBA.

Kompas měl v té době svoje prostory v tzv. Konírně na tehdejší tř. Obránců míru 35, ale výuka probíhala i v učebně na Hybešové 8. Schůze a výstavy bývaly v zapůjčeném sále na Jiráskové 48, půldruhá stovka členů, které organizace měla, by se do našich malých prostor v Konírně najednou nevešla. Konírnu jsme si vlastními silami postupně přebudovali, ale nakonec jsme získali nové prostory v suterénním bytě v domě na Palackého třídě naproti Veterině a celou anabázi kompletní přestavby a vybavení prostor jsme si zopakovali. Vznikla zde nová učebna, jedna místnost s měřicí technikou, další prostora v bývalé předsíni, dílna a také malý kamrlík z bývalého WC, kde vzniklo vysílací pracoviště OK2KBA.

Kompas nebyl samozřejmě jen skupinka zabývající se radioamatérským vysíláním, zájmových skupin zde bylo více, třeba zaměřené na výpočetní techniku, nebo hifiklub zaměřený na audiovizuální techniku, pořádající i akce pro veřejnost. Dále se ve vyprávění ale omezím jen na skupinu spojenou přímo s vysíláním.

Během několika let pod Jirkovým vedením jsme si jako děcka užily spousty legrace a zajímavých akcí, ať už to byla účast na několika celostátních kolech Integry a v různých jiných elektronických soutěžích a různých výstavách jako třeba na Hifiamě, několikrát jsme předváděli naši činnost na akcích Svazarmu určených pro veřejnost, dělali jsme spojovací službu např. na Spartakiádě apod. A někdy kolem roku zhruba 1980 nebo 1981 nás Jirka BQY také některé přesvědčil, abychom se šli podívat na závody v Honu na lišku a zaběhli si je - já si vybavuji jako první nějaké závody ROB na Soběšicích u hřiště, kam nás Jirka menší skupinku dovlekl, a kde jsme někteří zaměřovací přijímač drželi poprvé v ruce. V té době se v Brně rodila SZTM ROB Brno a tak se někteří z nás vzápětí stali i jejími členy.

Mládežníci OL

V roce 1983 nás několik konečně po složení zkoušek a po dovršení věku 15 let získalo koncesi na vysílání v mládežnické třídě OL, nejprve ve třídě D. Rok 1983 pak byl také rokem, kdy jsme se začali objevovat na pásmu 2m v závodech. Vybavení radioklubu vysílači bylo velmi omezené. Měli jsme Otavu na KV a Boubína 80 na 2m FM. V té době frčel provoz přes FM převaděče na 145 MHz, takže na Boubína 80 byla na klubu fronta. S vysíláním na KV jsme měli dost problémy. Resp. stanoviště na Palackého třídě bylo na provoz VKV mizerné nadmořskou polohou a na KV jsme narazili na rušení TV v domě naproti ve vnitrobloku, kde přes fakt, že za problémy mohlo nekvalitní STA, jsme nakonec dostali od KOS zaracha na vysílání na KV. Někde tady se formoval náš zájem hlavně o závodní provoz na 2m z přechodných stanovišť.

Jenže v závodech na 145 MHz byl tehdy už hlavní především provoz s modulací SSB, a takovéto zařízení jsme neměli. Nezbývalo, než si půjčovat SSB/CW TRX na 2m od OK2KBR. Měl spoustu mizerných vlastností, ale pro nás to byl tehdy malý zázrak. V roce 1983 se jel jeden závod - asi 1. subregionál - z maringotky někde u Kohoutovic, ale první akcí s masovou účastí nových RO a SO z OK2KBA byl až Polní den v tomto roce. O letních prázdninách pak následovalo soustředění ROB v Jindřichově Hradci, kam jsme už s sebou vláčeli Boubína 80 a zkoušeli se tam zúčastnit nějakého tehdejšího FM kontestu 2m, tehdy zvaného také Boubín-kontest.

V dalším závodním rozletu nám bránila nedostupnost zařízení na 2m. A tak jsme se postupně začali dovybavovat technikou. Podle tehdy mezi lidmi šířené stavební dokumentace zapůjčené od Slávka OK2BMF jsem dal dohromady 2m FM TRX Šmudlu, vznikla skládací anténa HB9CV, s Pavlem PMA jsme dali dokupy antény 6el.yagi, vznikl skládací hliníkový stožárek z tenkostěných Al trubek 32mm (jeho části vlastně používám dodnes už skoro 30 let), a za pomoci Mirka OK2AQK jsem postavil lineární elektronkový zesilovač na 2m s dvojitými svazkovými tetrodami QQE02/5 a QQE03/12. Bohužel uživit elektronkový PA z malých akumulátorů, které jsme tehdy nosili na kopec výhradně na zádech a hromadnou dopravou, bylo nad naše možnosti. A tak opět za pomoci Mirka OK2AQK vznikl lineární tranzistorový PA na 2m s ruským VF výkonovým trazistorem z řady KT909, který při buzení několika stovkami mW dokázal dát na výstupu asi 3W, a odjezdili jsme na něj následně řadu závodů.

Zubštejn

V roce 1984 za mnou o prázdninách dojel Pavel PMA na kole až na chatu na Vysočině a dovláčel s sebou v ruksaku Boubína 80, a odjeli jsme spolu ze Zubštejna jako mládežníci z OK2KBA první samostatný závod bez přímého dohledu Jirky BQY. V následujících letech jsme se pak na této kótě zabydleli a absolvovali z ní spoustu dalších akcí.

Díky ROB a členství v SZTM ROB Brno a také různým soutěžím elektroniků jsme se poznali také s dalšími lidmi, kteří se k této zájmové činnosti dostali pro změnu přes DPM v Lužánkách. A tak v těch letech mezi účastníky našich akcí přibyl třeba Tom Mazouch. Z Kompasníků to byl zase Jirka Holý, který se stal na dlouho také inventářem OK2KBA. Následně mezi nás přibyl i Jarek Prokop a zkompletovalo se tak jádro vysílacího týmu na dalších asi 20 let.

Rok 1984 byl významný i tím, že část z nás předstoupila znovu před zkušební komisi a získala vyšší operátorskou třídu C a díky tomu se nám mnoha v tom roce změnila OeLácká vysílací značka za novou s písmenem B na začátku sufixu. K těm zkouškám lze dnes připomenout jejich - na dnešní dobu - srandovní závěr, kdy jejich průběh nenadále ukončila předčasně uklízečka, která zkoušené i celou slavnou zkušební komisi vyhodila z místnosti. Pro ty z nás, kteří tehdy nestihnuli přezkoušením projít, to ale bylo zklamání a odklad. Po zvýšení třídy se nám jako OeLákům otevřelo nejnižší z KV pásem 160m a někteří z nás se tak díky na klubu dostupnému TRX M160 začali věnovat trochu i KV provozu.

Následovala spousta památečných akcí, jako byl třeba PD z Kohoutovic s noční návštěvou příslušníků VB, kteří utekli, když jsme vytáhli ze spacáku rozespalého Jirku BQY, který začal lovit z ruksaku koncesi a povolení k akci, a bohužel první věc, kterou z báglu vytáhl, byla sekyrka, a kde také jedinkráte stál celý hliníkový stožárek v plné výši 12m (asi tak 5 vteřin a pak se skácel k zemi), pak vysílací akce na ROB soustředěních v Rajnochovicích a na Bunči, jako byl FM kontest z Kelčského Javorníku, který předčasně ukončil úprk z vrcholu před blížící se velkou bouří, a závod Vítězství VKV (pořadové číslo už nevím) z Malého Brda opět ukončený předčasně bouřkou a nočním deštěm. Spousta akcí na Zubštejně včetně Vánočních závodů korunovaných připáleným kaprem v alobalu a mraženým bramborovým salátem. A speciality jako A1 kontest z Kotle v Krkonoších spojený s hledáním nenalezitelného řopíku, kam bychom se schovali v totální mlze a v psím počasí na vrcholu.

Naše vysílací výbava se zlepšovala. Jirka BQY v konsorciu brněnských amatérů stvořil 2m CW/SSB TRX, čímž omezil naši závislost na půjčování TRXu od OK2KBR. Nový TRX měl opět spoustu nectností, ale jednu obrovskou výhodu - byl náš a byl rozhodně lepší, než dosud používané zařízení. Jedna jeho chyba spočívala v kmitajícím vstupu přijímače, když ho to chytlo, tak někdo musel na vstupním tranzistoru držet prst. Na jedné akci někoho napadlo - nemaje po ruce odpor - vyřešit to umístěním namočeného provázku mezi pouzdro tranzistoru a stínící přepážku, a toto řešení a nutnost "dolévat" do TRXu před závodem vodu, s námi přetrvaly hodně závodů.

Do naší výbavy dále přibyla 10el.PA0MS, kterou jsme hned při jednom z prvních nasazení v jednom Vánočním závodě "doladili" o zříceninu hradu Zubštejna, když celý stožár letěl dolů kvůli námraze. Tvrdilo se pak, že po narovnání pokroucených dílů anténa fungovala lépe, než když byla nová.

V roce 1987 jsem dokončil opět podle známého stavebního návodu Kentaura, který dostal navíc do útrob přímo konec 5W a byl upravený tak, aby umožňoval i provoz FM včetně odskoků RX-TX převaděčů. Tím jsme pokročili ve vybavení opět o stupínek nahoru. Koncový stupeň v Kentaurovi nám dlouho nevydržel, hned na PD 87 odešel tranzistor a dlouho trvalo, než se mi podařilo opět získat nový. Dále po sehnání tranzistoru BLY94 z vyřazeného dílu nevím už od čeho vznikl nový externí PA asi 25W. S tímto vybavením jsme pak opět nějakou dobu museli vystačit, bylo ale ještě záhy doplněno o předzesilovač s dvoubázovým fetem KF907.

 

Křiby

V roce 1986 a 1987 nám dobíhaly postupně mládežnické licence OL a tak jsme opět narukovali ke zkouškám a postupně obdrželi již dospělácké značky OK, které nám některým už vydržely až dodnes. A druhá změna byla, že postupně první z nás dobíhala povinná vojenská služba, a někteří z nás zamířili za studiem VŠ daleko mimo Brno. Další změna byla, že na Zubštejně se začaly dělat stavební úpravy, vznikla tam T.O. Jih, jejímiž členy se někteří z nás také stali. Postupně končila éra, kdy jsme veškerou techniku dopravovali jen hromadnou dopravou a na zádech. Přišly první akce, kde jsme využili ochoty třeba VO OK2KBA Ladi Horta naložit si naše krámy do svého auta a dopravit je na kopec. A tak byl nakonec nahrazen hliníkový stožár novým ocelovým tzv. hnědým, který se již nedal nějakým vlakem nebo autobusem přepravovat. A protože jsme měli také věčné problémy se vzájemným rušením s Karasínem a dále po odstranění zábradlí na Zubštejně jsme přišli o kotevní body pro stožár i stan, začali jsme jezdit na jiné kóty a zakotvili nakonec na mnoho let až nad Novým Městem na Moravě na kótě Křiby u vodárny nad Rokytnem, poprvé se zde objevujeme někdy v roce 1989.

Mezitím prošel rok 1989 a změny, které přinesl, znamenaly pro nás jednu zásadní věc, a to byl konec Svazarmu, a s tím spojené problémy s dalším financování naší zájmové činnosti - byla zde nutnost platit komerční nájemné za prostory radioklubu. A také spousta lidí, co se zatím mohli věnovat aktivitám v radioklubu jako vedoucí, se musela starat o vlastní existenci, lidé začínali podnikat apod. Vedoucí členové Kompasu se tedy nakonec usnesli, že organizace jako taková zanikne, a tak se i stalo. Jediná její část, která zánik přežila, byla právě skupina zabývající se vysíláním - radioklub OK2KBA. Měli jsem totiž štěstí, že v té době jsme měli již samotný radioklub přestěhovaný do prostor internátu učiliště Královopolské strojírny, kde jsme získali nedlouho předtím zázemí.

Další zásadní byl rok 1991 a 1992. Tehdy jádro většiny dosavadních vysílacích akcí radioklubu PPK - PMA - Jirka Komínek narukovalo na povinnou vojenskou službu, Jarek BJL se odtud teprve vracel, jiní se rozutekli nebo zakládali postupně rodiny apod. Tím definitivně skončila éra vysílání ze Zubštejna. A nakonec jsme v těchto letech dostali kopačky od Královopolské, takže když jsem se v roce 1992 vrátil z vojny, žádné prostory jsme již neměli. Ale do našich řad jsme získali nové členy - kluky Štarhovy Petra UUB a Pavla UUA a taky Karolínu XKA. Na několik dalších let se tedy stožárové díly a antény přesunuly do Nedvědic, kde je Petr s Pavlem uložili u nich, a naše akce začaly vypadat tak, že se vlakem dovezla vysílací technika a lidi do Nedvědic, tam kluci naložili stožáry, antény a akumulátory a popř. nějaké lidi a bágly do auta a na přívěsný vozík a jelo se dál na kopec. Nejprve to byly nějaké závody odjeté z Babylónu nahoře nad Kovářovou. A následně už zmiňované Křiby u Rokytna. Na Babylóně jsme pak zažili asi náš nejstudenější Vánoční závod, kdy v noci spadla teplota ve stanu pod 18st. C pod nulou, o zmrzlé dřevo se nám podařilo přerazit i sekyrku a oheň se podařilo rozdělat až když kluci dovezli druhý den z Nedvědic pytel suchých třísek.

Díky Jirkovi BQY se naše vybavení rozrostlo o TRX R2CW a tak jsme definitivně odložili Kentaura, vznikl nový PA s výkonem podle buzení 50-90W, začali jsme používat dvojče antén, přibyl předzes s GaAs FETem CF300. Nad Rokytnem bylo hezky, ale zažili jsme tam v následujících letech i dost mokré závody, jako byl třeba začátek povodní v červenci 1997, kdy stála voda naprosto všude i nahoře na kopci, nebo plahočení se přes hluboký sníh a montáž hliníkových dílů antén v mrazivém severáku v některých Vánočních závodech. Po roce 1989 silně klesl provoz stanic v závodech, takže jsme se zbavili i věčných problémů s nějakým vzájemným rušením, jenže potom se Ruda z Karasína přestěhoval na od Rokytna poměrně nedaleké Sklené a byli jsme s rušením zase tam, co dříve, ba spíše ještě hůře. Zatím jsme veškerý provoz ještě stále tahali z akumulátorů, takže se velkým výkonům lidí s 220V přípojkou nedalo konkurovat.

OK2KBA a OK2KLI spolu

Naše právní existence je v těch letech spojená se SMSR. Nicméně jsme postupně hodně spolupracovali se zbylými aktivními členy OK2KLI, až vznikl nápad, že bychom se mohli spojit i organizačně. Na společné slučovací schůzi obou radioklubů někdy na přelomu let 97 a 98 toto bylo písemně dojednáno a tak jsme nadále již fungovali jako jeden radioklub se dvěma platnými značkami a navíc i se závodní značkou OL6R. Naši existenci tak dále zastřešila FSTK, takže nás pomalu se rozpadající SMSR již nemusel strašit.

Přidává se k nám tak Libor ZO, Petr ZR a Jarek PRF. Z prostředí mimo KBA a KLI se objevuje Petr VOP, jezdí s námi CRT, CRC, IGG, objevuje se Emil UZY (EK). Začínáme používat napájení 220V, začíná se používat NB s programem na vedení závodního deníku, místo R2CW a stávajícího PA začínáme používat komerčně vyráběná radia 2m zapůjčená od různých radioamatérů. Ale stále jsme na jediném pásmu. Léta se vedou řeči, že bychom mohli postavit Oškobrha na 70cm apod., ale nic se neděje. Nakonec se rozhodnu to rozetnout a kupuji z druhé ruky TM455 na 70cm. Najednou musíme řešit postavení druhého pracoviště, včetně nutnosti mít dva stožáry i s anténami, je potřeba mít také lidi ke druhému vysílači apod., řešit dohazování mezi oběma pásmy. Dosavadní akce, kde vpodstatě jeden vysílal a ostatní měli volno, tak dostávají více upracovaný nádech. Nicméně provoz na dvou pásmech se nám zalíbil, pokusně díky Emilovi EK a jeho TS790 zkoušíme odjet dva Mikrovlnné závody na 23cm, a nakonec zakupuji stavebnici XVTR na 23cm od DB6NT včetně stavebnice PA od DL2AM a rozjíždíme třetí pásmo 1296MHz. Teď už to provozně začíná mít grády. Před tím ještě vzniká náš největší stožár - oranžový - a nasazujeme čtyřče antén do 2m závodů.

Konec Studnice

Další změna v té době je, že se přesunujeme od Rokytna na protější kopce u Studnice. Řešíme tak kromě lepší přístupnosti v zimě a vyšší nadmořské výšky částečně i rušení ze Skleného, kde to u Studnice díky jiné poloze proti sobě vychází lépe. Postupně odtud jezdíme až ze tří pásem, vyřešíme napájení 220V kabelem přes pole, uvažujeme o pronájmu prostoru u stožáru a nějakém stabilnějším zázemí, když přichází studená sprcha. OL2R se ze Skleného přestěhují přímo vedle nás na Studnici a prostě nás odtud vykopnou. Kóty se musí do závodů přihlašovat a my ztrácíme šanci ji získat. To, že na kótu jezdíme už přes 10 let nikoho nezajímá. Napřed ještě dokážeme odjet alespoň pásma, kde OL2R nejedou. Pak nezbývá než se vrátit naproti na Křiby, ale zároveň jižně od nás začíná jezdit další silná stanice, nad Rokytnem oplocují všechny louky el. ohradníky a není tak už kam antény postavit a tak nám nezbývá než opět jít jinam. Jsme děsně naštvaní.

Nicméně má to pro nás jednu výhodu, přidávají se k nám Jirka WY a Emil UZY, kteří to na Vysočinu měli daleko, ale když začneme jezdit poblíž Brna, jsou schopni nás podpořit. A tak odchodem z Vysočiny ztrácíme kótu, ale získáváme další technické vybavení jako rádia a velké PA na 2m a 70cm, a další spolupracující lidi. Zároveň přesunujeme techniku z Nedvědic vzdálených 40km od Brna k Jirkovi WY do pro nás bližší Březiny. Emil EK pak postupně doplňuje v letech 2002 až 2004 naše vybavení o další tři XVTR na pásma 13, 6 a 3cm. A na 23cm nasazujeme v roce 2003 dvojče 55el. F9FT.

Kotvrdovice a Holý vrch

Ztráta kóty z roku 2001 je ale bolestivá - a dělá nám problém až dodnes, prostě jeli bychom, ale není kam, vše použitelné je rozebrané. Kluci objíždějí kus spodku Moravy a tipují místa, děláme různé pokusy z různých míst. Nakonec začínáme jezdit kolem roku 2001 nejprve do okolí Kotvrdovic a následně v roce 2004 na Holý vrch u Kurdějova.

Nastává období našeho největšího rozkvětu. Máme funkční své webové stránky. V roce 2003 se dostáváme na 2. místo v MČR VKV. V závodech můžeme na 2m a na 70cm nasadit díky síťovým přípojkám dostatečný výkon a začínáme používat více anténních systému na jednom pásmu, postupně používáme pro vedení deníků na všech pásmech PC, řešíme předávání informací mezi jednotlivými pracovišti, připojení k internetu a v roce 2007 doplňujeme pásmo 23cm o parabolu s průměrem 2m. Zároveň nás postihuje několik havárií zařízení na MW, kdy postupně na nějakou dobu přicházíme o plnohodnotné vybavení na některých z pásem. Katastrofou se pak stává rok 2008, kdy nám vichřice sráží na zem stožár na 23cm, a přicházíme na dlouhou dobu jak o vlastní transvertor, tak o parabolu, a musíme pak používat dočasně TS790 a původní dvojče 55el. F9FT.

V roce 2005 začnou kynologové v FSTK připravovat zánik celé organizace a nám je vnuceno založit si vlastní občanské sdružení. Narážíme na problém jak na naše nové občanské sdružení převést stávající volací značky, nakonec volíme nový volací znak, neutrální vůči oběma původním radioklubům, a po delší době se nám podaří převést alespoň dřívější závodní značku OL6R. Vznik sdružení je provázen bojem jak se státní byrokracií tak i s FSTK. Kvůli drobné chybě ve stanovách musíme zakládací schůzi opakovat, než se vše vyřídí propadá nám termín, určený FSTK pro získání samostatné právní existence, a hrozí nám kvůli tomu vyloučení z asociace. Nakonec vše dopadne dobře, ale visí nad námi do blízkého budoucna existenční problém, protože FSTK chce prodat areál, ve kterém máme uložené vysílací vybavení. Rádia a podobné věci sice máme doma, ale stožárové díly a antény jsou velké a do obýváku si je nikdo z nás jaksi nenastěhuje. Vznik sdružení také provází velký úbytek členů - na zakládací schůzi je přijato usnesení, podle kterého je potřeba zaplatit vstupní členský poplatek a platit pravidelné roční členské příspěvky, a výsledkem je, že do sdružení nakonec vstupují opravdu jen aktivní členové, zbytek se nepřidává.

Stolová hora

V roce 2005 dochází ještě k jedné změně - poprvé spojujeme své síly s kluky z radioklubu OK2KFJ z Mikulova a společně se účastníme závodu ze Stolové hory. V následujících letech pak střídáme Stolovou horu s Holým vrchem.

V roce 2006 dochází ke snížení členské základny - z klubu vystupuje Petr VOP kvůli soukromému rozporu s Petrem ZR. A Petr ZR se v následujících letech kvůli svým dalším osobní problémům skrývá v zahraničí a nakonec je pro neplnění základních povinností člena dle stanov z klubu vyloučen. S Petrem VOP mizí ale i jeho kamarád Dan, u kterého jsme měli hostované naše webové stránky, takže o ně zcela přicházíme včetně veškerých dat. Nicméně jsou to poslední změny ve členské základně. Kvůli chystanému zániku FSTK je na změny stejně vyhlášen stopstav. Realitou je, že se postupně totálně ztenčuje počet přímých účastníků na závodech, sice ostatní členové klubu pomůžou se zapůjčením techniky a s její údržbou nebo s administrativním chodem klubu, ale začínáme mít vážný problém s udržením vícepásmového provozu kvůli nedostatku operátorů i stavěčů. A tak nakonec snižujeme počet závodů, které odjedeme, a v některých závodech bereme na kopec jen omezený počet pásem. I tak závody vlastně odjíždíme jen díky spolupráci s kluky z OK2KFJ jako je Petr OK1VEN nebo Jirka OK2PKB, nebo s Jimem OK2GTI či Rosťou OK5AZ apod., tj. vlastně s lidmi mimo náš radioklub. Takže konec prvního desetiletí v novém tisíciletí nás zastihuje ve stavu, kdy naše vysílací akce jsou spíše spoluprací volného uskupení radioamatérů, kteří mají zrovna zájem si společně zavysílat, než vyloženě ryzí klubovou akcí, ikdyž nosnou část vysílacího vybavení dodává náš radioklub nebo jeho členové.

Po havárii stožáru 23cm v březnu 2008 trvá rok, než se nám podaří opravit transvertor, a další rok, než se podaří znovu zprovoznit i parabolu, takže na dva dlouhé roky se technickým vybavením na našem hlavním MW pásmu vracíme o několik let zpět, a až během roku 2010 se dostáváme zpět na původní stav.

Přicházející ekonomická krize ve světě v roce 2008 odsouvá do neznáma naši existenci v rámci FSTK, prodej budovy vázne, nevíme co s námi bude, ale dostáváme příkaz vše nachystat na vyklizení, a tak likvidujeme veškeré nainstalované antény, koaxy apod., co byly na klubu na střeše. FSTK zároveň dává všechny peníze do oprav budovy, takže slaboučký pramínek dotací z pronájmu areálu, ze kterého léta náš klub nic neměl, a teprve nedávno se z něho podařilo získat alespoň malý příspěvek na náš provoz a vybavení, znovu zcela vysychá.

Zánik FSTK

Na konci roku 2012 přichází definitivní konec FSTK, takřka ze dne na den řešíme pronajmutí nových prostor jinde a přestěhování veškerého našeho vybavení, a poslední valná hromada FSTK změní již dříve odhlasované dělicí poměry pro majetkové vyrovnání mezi kluby, a ostatní si podstatnou část našeho původního podílu rozdělí mezi sebe, takže dopadáme jako přísloveční "sedláci u Chlumce". Vzápětí nám na hlavu dopadne kladivo v podobě nutnosti zaplatit daně a tenčících se prostředků kvůli placení nájmu za místo na uložení klubových věcí, takže začátek roku 2013 pro nás není moc radostný. Jediné pozitivum zániku FSTK pro nás je tedy to, že končí několik let nejistoty ohledně klubových prostor, nyní si o sobě rozhodujeme už pouze sami.

Následující léta 2012 a 2013 jsou pro nás tak trochu léty útlumu, nepřeje nám ani moc počasí a tak máme problémy s výjezdem na Stolovou horu, a taky na některé dosud aktivní členy dopadají změny v zaměstnání a navíc některé termíny VKV závodů kolidují s akcemi ROB. Nakonec v obou rocích odjíždíme jen po jednom velkém závodu. Resp. v roce 2013 se Pavel PMA snaží zorganizovat ještě říjnový výjezd na západ republiky s doplněním pásem OK2KKW o naše pásma, ale nakonec se nikdo další z našich členů nepřidává a je z toho tedy jen sólová akce Pavla PMA. Na druhé straně se nám daří opravit další části vybavení, které v posledních letech padlo za vlast (dvě vadná radia používaná na MF).

Spolek

Na konci roku 2013 je spuštěn nový web našeho radioklubu. O několik dnů později se koná místo tradičního tekutého kapříka valná hromada radioklubu, kde se na programu objeví návrh na naše zrušení, který 6 členů podpoří a pouze 2 jsou proti. Přes několikahodinovou debatu už z toho nic jiného nevzejde, akorát definitivní hlasování je odloženo na leden 2014. Druhým hřebíčkem do rakve jsou ustanovení Nového občanského zákoníku, který vstoupil v platnost od roku 2014, která nás nutí ke změně názvu a stanov - nikdo z nás pořádně neví, co s tím dělat. A třetí hřebíček je ten, že nejsou zájemci o členství ve výboru, kteří by nahradili stávající odstupující výbor. Vypadá to tedy, že jsme skončili. Nicméně právě vstup NOZ do platnosti způsobí, že začátkem roku 2014 nám není schopen nikdo říci, jak se má nyní vlastně povést likvidace dosavadního občanského sdružení, a je nám doporučeno zatím počkat, až se zaběhne nová legislativa. Rozhodnutí o zrušení radioklubu se tak odkládá na další shromáždění. Posledním dopadem NOZ je, že z našeho občanského sdužení se od 1.1.2014 stává spolek.

V roce 2014 se na jaře netradičně na KV objevíme v OK-OM DX SSB contestu, ale následně pak zcela vyklízíme VKV pásma a nezúčastníme se na nich ani jednoho závodu. Rok 2015 není o moc lepší, ale alespoň na závěr sezóny vyráží za nás sólo Pavel OK2PPK s mikulovským radioklubem OK2KFJ na UHF contest. Z našich pásem na akci bereme jen 70cm a 23cm. 23cm hned na začátku závodu odchází, ale po závodě se naštěstí podaří transvertor rychle opravit. Shromáždění radioklubu na konci roku opět nerozsekne naši likvidaci, ale Pavel PMA se nechává inspirovat tím, jak v uplynulém roce celkem snadno proběhla změna stanov u oddílu ROB, kde jsme také někteří členy, a přichází s názorem, že bychom to mohli také zvládnout.

V roce 2016 se konečně začíná blýskat na lepší časy. Další shromáždění radioklubu se začne zabývat možností změnit stanovy podle NOZ, Pavel PMA je pověřen jejich přípravou. Po delší době vyrážíme opět spolu s OK2KFJ na Stolovou horu na VKV Polní den a výsledkem je jedno 2. a jedno 3. místo. A bohužel také poškozený transvertor na 3cm. Po absolvování dost nepříjemné bouřky na kopci na PD sice Pavel PMA prohlašuje, že už na kopec dělat hromosvod nikdy nepojede, ale nakonec v říjnu vyrážíme v tomto roce podruhé a účastníme se UHF contestu, akorát bez 3cm - ty jsou stále mimo provoz.

V říjnu se pak podaří díky velkému úsilí Pavla PMA připravit nové stanovy a na shromáždění radioklubu 24.10.2016 se nakonec členové domluví na další existenci, schválí se změněné stanovy, upraví název radioklubu a novým předsedou je zvolen Pavel PMA. Pak následuje skoro dvouměsíční papírová válka s úřady o zapsání změn, kdy nám v zamítnutích zápisu na hlavu dopadají hromady paragrafů, o kterých nemáme ani páru, co znamenají, ale nakonec před koncem roku 2016 máme v ruce papír, potvrzující zápis změn.

Do roku 2017 tak vstupujeme s názvem doplněným o vyžadovaný dovětek "z.s.", novým předsedou, novou adresou, novými stanovami a doufejme že i s nadějí, že loňská účast ve dvou závodech nebyla na dlouhou dobu zase poslední.

Poznámky na závěr

Omlouvám se všem těm, na koho se v textu nedostalo - hlavně v době, kdy jsme byli OL, se v řadách KBA objevila spousta dalších lidiček, kteří s námi jezdili na kopce, měli také lví podíl na tom, že se akce podařilo uskutečnit, a až později z našich řad různě vymizeli.