OK2RKB » Info » Vybavení a stanoviště | ---

Radioklub Brno z.s.

Technické vybavení a používaná stanoviště

Vlastní vysílací vybavení našeho radioklubu bylo většinou značně omezené a je tomu tak i v současné době, takže při závodech skládáme techniku jak z klubových zdrojů, tak zapůjčenou od různých členů nebo dalších radioamatérů, kteří s námi zrovna spolupracují. V současnosti klub disponuje pro provoz na VKV a vyšších pásmech z přechodných stanovišť vlastní sadou anténních stožárů, jejich kotevních systémů a rotátorů, a antén pro pásma 2m, 70cm, 23cm, 13cm a 6cm, vše v podobě převozitelné běžnými osobními auty. Dále vlastníme jeden z TCVR používaných na MW na mezifrekvenci 144 MHz. Další techniku jako transvertory na jednotlivá pásma, anténu na 3cm, elektrocentrály, výpočetní techniku, vysílače na 2m a 70cm a případné koncové stupně apod. skládáme z vybavení zapůjčeného od členů a dalších známých.

Na této stránce je uveden malý chronologický přehled vybavení, které bylo postupně využíváno, a lokalit, ze kterých jsme častěji vysílali.

Technické vybavení

Vysílací technika pro VKV závody

Přehled vybavení používaného v poslední době

Používané vybavení
Pásmo	Zařízení	Výkon	Anténa
144 MHz	FT847, TS790, IC910	50 až 1500W (GS35b)	18el. BVO2-5WL, 4x5el. DK7ZB, 10el. DL6WU
432 MHz	FT847, TS790	30 až 750W (GS35b, GI7b)	4x 9el. DK7ZB, 2x23el. DK7ZB
1296 MHz	IC275 + XVTR DB6NT 144/1296	PA DL2AM cca 25W	dish 2m, 2x55el. F9FT
2320 MHz	IC275 + XVTR DB6NT 144/2320	PA 5W	dish 0,9m
3400 MHz	XVTR OK1VEN	15W	dish 0,7m
5760 MHz	IC275 + XVTR DB6NT 144/5760	PA 5W	dish 1,2m
10 GHz	IC275 + XVTR DB6NT 144/10GHz	PA 1W	dish 0,48m
24 GHz	XVTR OK1VEN	0,01W	dish 0,6m

144 MHz

V začátcích našeho samostatného vysílání, co by začínajích tehdejších OLáků, jsme na klubu museli vzít zavděk CW/SSB zařízením, půjčovaným z OK2KBR. Na dnešní dobu děsný střep, ale tehdy to byl pro nás nedosažitelný sen a jediná možnost, jak se SSB závodů na VKV zúčastnit. Lezlo z toho tak asi 200mW a to jen v případě, že do toho člověk řval jak tur, ale desítky spojení v Polním dnu se s tím daly udělat. Psal se rok cca 1984 a tohle zařízení byl pro nás malý zázrak.

Druhým často využívaným zařízením byl klubový Boubín 80, který se s námi podíval na hodně kopců, a prázdninové FM-kontesty s ním se obvykle stávaly nezapomenutelnými zážitky.

Posléze se Jirkovi OK2BQY podařilo sestavit kompletní prototyp zařízení na SSB a několik let bylo naším hlavním a hýčkaným rádiem. Mělo své mouchy - např. kmitající vstup přijímače, který jsme jednou na kopci, nemaje s sebou žádný vhodný odpor na zatlumení, vyléčili vložením navlhčeného provázku mezi tranzistor a stínící přepážku, a pak v této konfiguraci zařízení přežilo řadu závodů s tím, že se pokaždé jen musela dolít voda.

V té době jsme také zesílili výstupní výkon. Bohužel na kopci a z baterek byl problém živit naše tehdejší mládežnické pokusy s jedinými dostupnými součástkami pro zesílení, kterými byly dvojité svazkové tetrody QQE02/5 a QQE03/12. Nakonec díky pomoci Mirka OK2AQ postavil Pavel OK2PPK koncový stupeň s tranzistorem KT909G, a těch několik wattů výkonu, který se z toho dal získat ze sériově spojených sad nikláků 900mAh, byl pro nás opět malý zázrak. Jako anténa vesměs sloužila šestiprvková Yagina.

V letech 1987-1992 jsme používali Kentaura od Pavla OK2PPK. Kentaur dostal rovnou do krabice zabudovaný koncový stupeň s KT920 s cca 5W výkonu, takže jsme mohli budit stávající PA s KT909 a získat na výstupu konečně výkon dosahující dvoumístné cifry. Bohužel 5W stupeň v Kentaurovi velmi brzy odešel a trvalo asi rok, než se podařilo někde sehnat nový tranzistor, takže jsme byli vzápětí na řadu měsíců zase tam, co dříve.

V další fázi se pak podařilo získat použitý tranzistor BLY94 a vznikl tak v pořadí třetí tranzistorový PA OK2PPK, nyní již s výkonem kolem 25W. Pavel OK2PMA nás postupně přesvědčil o nutnosti inovací v oblasti stožárů a antén, takže díky jemu jsme jako hlavní anténu začali využívat 10el PA0MS, a zkoušeli jsme ji i ve variantě dvojčete. Začaly naše první pokusy s předzesilovačem s dvoubázovým FETem KF907. Pavel PMA naorganizoval výrobu nového stožáru, který nahradil stávající stožár z hliníkových trubek 32mm. Nový hnědý stožár byl z ocelových trubek 50mm a používáme ho dodnes jako zvedací jehlu i jako samostatný stožár.

Do vybavení radioklubu se díky Jirkovi OK2BQY a poslednímu záchvěvu Svazarmu podařilo získat vysílací stan, který s námi absolvoval desítky závodů a dodnes ho občas využíváme.

Od roku 1992 jsme postupně přešli na zařízení R2CW. Také jsme v některém závodě použili Sněžku, ale nutnost napájet ji z 220V byla při našem obvyklém bateriovém provozu problémem. Při jednom závodě Sněžka nakonec takřka lehla popelem díky urvanému nuláku v jednom nejmenovaném rozvaděči na Křibech, kdy dostala 380V, a až po několika letech se pak Jarkovi BJL a Pavlovi PPK podařilo za cenu výměny málem půlky polovodičů ji znovu zprovoznit. Takže stejně nám zůstala jen R2CW.

V roce 1994 vznikl k R2CW novější tranzistorový konec s KT930B, nejprve s cca 40-50W výkonu a po doplnění o budicí stupeň s asi 70-90W výkonu. Předzesilovač s KF907 byl nahrazen novějším s GaAs FETem CF300. Tato sestava se pro nás pak na několik let opět stala hlavním vybavením. Na konci tisíciletí jsme pak vybavení doplnili o nový (oranžový) stožár stavěný konečně přes jehlu a čtyřče antén. Pavel PMA provedl repas R2CW, kdy vyřešil některé problémy se stabilitou VXO při nízkém napájecím napětí, zvýšil výkon atd.

Během posledních asi 2 let naší existence na Studnici jsme vpodstatě vyřešili napájení zařízení z 220V, ať už 3f kabelem taženým přes pole nebo centrálou. Začali jsme používat pro vedení závodního deníku notebook. Na některé závody jsme získali výkonnější techniku, jako třeba IC746 nebo tranzistorový konec cca 200-300W.

Po odchodu ze Studnice jsme používali obvykle kombinace různých konců z produkce Emila OK2EK se zařízením, které bylo k dispozici. Tj. buď R2CW, nebo např. TS790, FT847 apod. Z iniciativy Jarka BJL byla vyrobena jak jedna velmi dlouhá anténa 18el BVO2-5WL DJ9BV, tak varianty antén DK7ZB a DL6WU (např. čtyřče 5el DK7ZB). Jarek BJL a Pavel PMA také vyzkoušeli několik předzesilovačů na bázi CF300 a MGF1302. Ve spolupráci Pavla PMA, Jarka PRF a Emila EK a i dalších lidí postupně vznikly rozbočovače na koncové stupně, systém pro přepínání antén a ovládání k předzesilovači.

Za velkého přispění především Petra VOP vznikla sada stožárů (bílých), koncipovaná jako stavebnice, které vyřešily potřebu stavby více anténních systému pro různá pásma, říkáme tomu "systém modulo".

V současnosti pásmo 144 MHz spíše necháváme v pozadí a soustřeďujeme se na vyšší pásma, je to dáno nedostatkem lidí jak na stavění tak i na samotný provoz. Zařízení a koncový stupeň se tedy liší vpodstatě závod od závodu, podle toho, jaká sestava lidí a techniky se podaří seskládat. V roce 2007 jsme díky ochotě Jima OK2GTI využívali na 2m vpodstatě jeho radio IC910, bez PA a pak i s PA nejprve cca 300 a pak 1500W.

432 MHz

Toto pásmo nám bylo dlouhá léta zapovězeno pro nepřístupnost technického vybavení. Přesto se nám v minulém století podařilo jednou spojení v závodě navázat, když jsme na kopci v závodě měli s sebou zapůjčeného Oškobrha, který ale měl funkční jen přijímač, takže jsme jako vysílač 432MHz použili při CW provozu třetí harmonickou z vysílače z pásma 144 MHz.

Tento stav byl setrvalý a až v březnu roku 2000 Pavel PPK pořídil z druhé ruky koupený Kenwood TM455. Od tohoto roku se nám tedy otevřelo pásmo 70cm. Také se změnila situace na akcích, kdy bylo nutné najednou budovat dva stany, dva stožáry, bylo potřeba držet v provozu dvě pracoviště atd. Rádio jsme používali jen se základním výkonem, ale v době, kdy jsme končili naši existenci na Studnici, Pavel PMA pořídil elektronkový stupeň s GI7b cca 300W. Ten jsme ale už nestačili nasadit jako hlavní, protože odchodem ze Studnice se pro nás paradoxně změnila situace k lepšímu, díky Emilovi OK2EK.

Po opuštění Studnice jsme pak začali využívat TS790 od Emila OK2EK a jeho koncové stupně. Jarek BJL kromě již zmíněných 2m antén naorganizoval i výrobu řady antén na 70cm (např. čtyřče 9el DK7ZB), úspěšná byla především sada dlouhých antén podle vzoru DK7ZB (čtyřče 23el DK7ZB), z nichž některé používáme dodnes. V dnešní době vesměs používáme PA od OK2EK a radio TS790 nebo FT847. Jarek BJL a Pavel PMA připravili též předzesilovače pro toto pásmo, ale potýkáme se s jejich poměrně častým poškozením.

Na 2m i na 70cm jsem používali, resp. na 70cm stále používáme koncové stupně od Emila OK2EK. Protože se jednalo vlastně o prototypy, tak jsme si s nimi během několika let užili řadu veselých příhod, končících vyhozenými jističi nebo zuhelnatěním některých prvků. Např. na jednom A1 contestu nás velmi potrápil prodřený kablík předpětí, kdy GSka byla otevřená nadoraz. Výsledkem byl velmi oteplený přívodní 220V kabel. Na jednom VHF contestu prozměnu několikrát bouchl odpor v anodovém zdroji. Zdaleka ne všechny problémy ale byly jen na vrub vychytávání prototypových much. Při výkonech několik set wattů na pásmu 70cm již také není radno podceňovat např. použité koaxiální kabely a konektory. Typickým výsledkem byl např. zcela zuhelnatělý přizpůsobovací teflonový kablík v jedné z antén ve čtyřčeti, nebo zcela shořelý začátek koaxu v konektoru. Výkon koncového stupně, který jsme na 2m a 70cm schopni dosáhnout je ve většině případů limitován našimi energetickými zdroji, kdy 3kW centrála nebo dlouhé jednofázové přívody neumožňují se příliš rozšoupnout. Obvyklým problém je také nedostatečný budicí výkon dostupného zařízení.

1296 MHz

Nasazení pásma 70cm v roce 2000 nás inspirovalo a tak jsme díky Emilově TS790 zkusili odjet alespoň část MW contestu v roce 2001. Těsně před Polním dnem 2001 pak Pavel OK2PPK postavil ze stavebnice DB6NT transvertor z 144 na 1296 MHz a zároveň i PA se dvěma moduly M57762 ze stavebnice DL2AM. Za pomoci Jirky WY a Pavla PMA se podařilo stavebnice dostat do Brna ještě před PD a v šibeničním termínu 5ti dnů se vše podařilo sestavit i zprovoznit. Jarek PRF zajistil anténu a výsledek v PD předčil naše očekávání. Při prvním nasazení jsme měli nedostatek vhodných radií pro použití na mezifrekvenci 144 MHz transvertoru, takže jsme museli oprášit starého Kentaura. Nicméně v té době již byla opravena Sněžka, takže v dalším období jsme jako budič transvertoru používali právě Sněžku.

Na UHF contestu 6.-7.10.2001 na Vestci odešel v transvertoru vstupní tranzistor NE32584C. Na kopci jsme provedli jen provizorní opravu, kdy jsme vstupní FET nahradili nejmenším keramickým kondenzátorem, který jsme měli (10n z produkce Tesly, na svou dobu sice malý, ale mezi SMD součástkami se vyjímal asi jako parník mezi nafukovacími lehátky). Zřejmě hlavně díky vhodným impedančním poměrům na vstupu i výstupu prvního stupně, byla náhrada kondenzátorem funkční, následující helical dokonce ladil zhruba tam, co původně. XVTR má i dostatečnou rezervu v zesílení, takže to nebyla závada, která by nás donutila pásmo zcela opustit, ale fakt je, že naše možnosti příjmu se znatelně zhoršily. Pokus o sehnání nového tranzistoru se ukázal jako takřka nemožný, Jarek BJL kontaktoval řadu firem, ale buď neodpověděly vůbec, nebo byla nabídku typu 100ks a více a nemalé náklady na dopravu. Nakonec se Liborovi ZO podařilo klikatými cestičkami přes známého sehnat 2ks až ve Spojených státech. Vstup se nám podařilo opravit až 1.5.2002.

Na MW contestu 7.-8.6.2003 na Ještědu se závada s proraženým vstupem opakovala. Zatímco při minulém poškození se příčinu nepodařilo zjistit (domněnka byla, že se možná při propojování kabelů srovnaly shodou okolností přes vstupní pin zemní potenciály - desítky metrů dlouhý přívod 220V kabelem k neuzemněnému karavanu na poli), tak u této druhé závady zřejmě byla chyba ve špatně zapojených anténách a slabé izolaci anténního relé. Relé CX520 pak bylo nahrazeno preventivně jiným (RADIAL). Měli jsme ještě 1ks NE32584C, takže oprava byla celkem rychlá, bohužel možná až doma. Bez mikropájky, jen s normální pistolovou páječkou, se na kopci dal dovnitř naletovat zase akorát tak kondenzátor. I tak dostal plošný spoj těžce zabrat.

V roce 2003 jsme pak pořídili na pásmo 23cm dvojče 55el F9FT. V září 2003 byl transvertor, zatím bydlící vždy dole pod stožárem, předělán do krabice pro montáž nahoru na stožár, a poprvé jsme toto uspořádání použili z Ještědu v říjnovém UHF contestu 2003. Transvertor je vpodstatě v nezměněné podobě používán dodnes. Přemístěním transvertoru nahoru jsme ale přišli o část výkonu díky 15m dlouhému napájecímu kabelu, kde při odebíraných 12A již zůstává nenulový úbytek napětí. Původní dosažitelný výkon cca 35W spadnul asi o 10W dolů.

Od roku 2006 jsme vyměnili radio na MF a nyní používáme místo Sněžky na ovládání poněkud příjemnější IC275. Poslední změna ve vybavení na 23cm se datuje do jara 2007, kdy jsme pořídili místo dosavadního dvojčete yagin parabolu o průměru 2m.

Na MW contestu v roce 2006 pak transvertor utržil další poškození. V průběhu závodu přestal klíčovat. Díky přenosu údajů o napětí v některých základních bodech z horní krabice XVTR dolů do ovládací skříňky, se sice podařilo rychle zjistit, proč se nedaří nikam dovolat, ale výsledek zjištění byl, že závada nepůjde na kopci odstranit. Doma se pak po rozebrání ukázalo, že se v anténním relé zadřely obě kotvy a zůstávaly v mezipoloze. Nicméně použité zapojení zabránilo jakémukoliv poškození XVTR, takže po přebroušení kotev byl XVTR zase funkční.

Katastrofou se pro naše vybavení na pásmu 23cm stal 1. subregionál v roce 2008. Jedna z krátkých ale extrémních větrných smrští souvisejících s tlakovou níží Emma, která se přes naši kótu přehnala v sobotu před polednem před začátkem závodu, vytrhla na návětrné straně kotevní kůl od stožáru s 23cm zařízením a plnou silou praštila veškerou technikou o zem. Celý stožár i s parabolou přitom dopadl na transvertor, který skončil zaražený kus do země. Výsledkem byla zcela zničená parabola o průměru 2m a bohužel byl poničen i samotný transvertor, kde se prolomila jeho vnější skříň a utrhly chladiče transvertoru i koncového stupně. Vlastní koncový stupeň s hybridy M57762 díky robustní konstrukci tuto příhodu přežil a stačilo mechanicky opravit jeho uchycení a vyrovnat krabici, ale v subtilním hybridním zesilovači M67715 v transvertoru se utrhly vývody a součástka byla zničená a nemohli jsme sehnat nový náhradní obvod. Toto se nakonec podařilo až Pavlovi OK2PMA na jaře 2009 před MW contestem, kdy jsme po dvou letech transvertor mohli opravit a navíc jsme v něm výměnou Xtalu posunuli mezifrekvenci o 2MHz nahoru mimo radioamatérské pásmo 2m, tak abychom se zbavili přeslechů na MF kmitočtech mezi jednotlivými pracovišti. Parabola 2m se dočkala opravy až o rok později, kdy se Pavlovi PMA a Jimovi GTI podařilo z té zkroucené hromady šrotu vytvořit zase něco pokud možno s parabolickým tvarem a do provozu jsme ji tak mohli nasadit až po dlouhých třech letech od havárie v MW contestu 2010.

2320 MHz + 5760 MHz + 10 GHz

V době, kdy jsme začali experimentovat s 1296MHz, jsme také začali pokukovat po pásmu 13cm. Byly zde nějaké pokusy se zapůjčeným home made XVTR na 2320MHz, ale ten se ukázal jako nefunkční. Resp. jedno spojení se nám na něj podařilo úspěšně navázat na UHF kontestu v roce 2001 na Vestci s OK1KLL na vzdálenost 80km, a toto QSO tedy vešlo do našich klubových dějin jako naše první spojení uskutečněné na pásmu 13cm.

K našemu nesmírnému překvapení Emil OK2EK pořídil postupně transvertory DB6NT ze 144MHz na 2320MHz, 5760MHz i na 10GHz. Na 10GHz včetně paraboly 48cm a ozařovače a PA 1W. Na 13cm jsme tak získali zařízení s výkonem 5W a byla k němu připojena jako anténa parabola 0,9m, a na 6cm také 5W a použili jsme jako anténu parabolu 1,2m. Emil vyřešil i otázku rádia na mezifrekvenci a k trojici XVTR dodal IC275 včetně krabičky a kabeláže řešící přepínání. Tyto tři pásma tedy provozujeme dohromady na jednom stožáru s jedním radiem, lze vysílat a poslouchat vždy jen na jednom z pásem. Výhodou je naopak, že máme pro tato tři pásma vždy společně nasměrované antény.

Na Polním dnu 2004 došlo při stavbě stožáru k havárii. Vyvléklo se jedno z kotevních lan ze zajišťovacího očka zrovna v okamžiku, kdy byl stožár přesunován ze zvedací paty do rotátoru. Jarek BJL, který stožár zrovna dole držel, se sice snažil, ale několik desítek kilo na páce vysoko nad hlavou neměl šanci udržet a než jsme se vzpamatovali i my ostatní a mohli něco udělat, tak kompletní sestava sletěla na zem. Nejhůře dopadl XVTR na 5,7GHz, který je montovaný před parabolu, a tak na něj dopadla plná váha stožáru. Všechny tři nožky se urvaly, poškozená byla také krabice. Přes noc jsme tak 6cm provozovali jen tak bez paraboly, na samotný ozařovač se podařilo udělat spojení naproti na Pálavu. Druhý den dojel Jarek OK2PRF a dovezl potřebný materiál a podařilo se mu uchycení XVTR na parabolu opravit.

To jsme ale ještě nevěděli, že pád bude mít s odstupem času další následky. Po nějaké době přestalo 5.6 GHz fungovat, nakonec se Emilovi EK spolu s Pavlem PMA podařilo zařízení opravit. Ale pak odešly i 3cm, zařízení nechtělo poslouchat. Pavel PMA se snažil, ani jemu se nepodařilo závadu objevit. Nakonec jsme v závěru roku 2006 nechali XVTR opravit u výrobce a od roku 2007 máme všechna tři MW pásma opět v provozu.

3400 MHz + 24 GHz

Díky spolupráci s OK2KFJ a OK1VEN, jsme měli možnost v některých závodech doplnit pásma, která nám chybějí. Zařízení jsou z dílny OK1VEN, je to skládačka jak na bázi DB6NT tak i vlastní konstrukce OK1VEN. Na mezifrekvenci se opět používá 144 MHz. Na pásmu 9cm má zařízení 15W do paraboly 0.7m. Na 24 GHz jsme použili výkon 0,01W a parabolu 0,6m.

Používaná stanoviště

Stanoviště pro VKV závodní činnost

Přehled stanovišť používaných v poslední době

Používaná stanoviště
Stanoviště	Lokátor	ASL	Popis
Letiště Tři sudy u Kotvrdovic	JN89JI	575	Drahanská vrchovina, poblíž Kojálu, areál letiště
Vrakoviště Kotvrdovice	JN89JI	575	Drahanská vrchovina, poblíž Kojálu, pole nad vrakovištěm
Holý kopec	JN88JX	400	Poblíž Hustopečí, kopce nad Kurdějovem
Stolová hora	JN88HU	457	CHKO Pálava, mezi Mikulovem a Děvínem

Poloha našich klubových prostorů byla pro závodní provoz na VKV a vyšších pásmech vždycky nepoužitelná a tak od pradávna používáme přechodná stanoviště na kopcích. Taktéž na KV jsme měli na stálém QTH problémy, ať už kvůli rušení STA s mizernými parametry v sousedním domě na tehdejším klubu OK2KBA, nebo problémům v závěru naší existence v prostorách OK2KLI s konstrukcí rohové části domu, kdy kvůli puklinám jsme museli stožár s KV anténami odstranit. A protože se nám nepodařilo získat nějakou vhodnou lokalitu do trvalého nájmu nebo vlastnictví, tak je naším údělem v závodech značně znevýhodňující kočovný život.

Naše prvopočátky vysílání na VKV byly spojeny s řadou lokalit a s expedičním stylem provozu, kdy se většina věcí dopravovala v krosnách na zádech, běžnou veřejnou dopravou a v závěru obvykle pěšky. Při Polních dnech a jiných podobných závodech, jsme navštívili mnoho kót, některé i díky prázdninovým soustředěním tehdejší SZTM ROB Brno, kam jsme s sebou vysílací techniku také tahali. Např. Kohoutovice u myslivny anebo u stožáru směrem k Holedné, kopeček nad Bystrcí, kde dnes stojí již sídliště, Babí lom, Stádla, okolí Maršova a Lažánek, Bunč a Brdo v Chřibech, Kelčský Javorník, Jindřichův Hradec, Hlína (u Ivančic), Kotel (Krkonoše).

Od roku 1984 jsme k závodnímu vysílání na VKV využívali pravidelně lokalitu zříceniny hradu Zubštejna poblíž Bystřice nad Pernštejnem. Po roce 1991 se zde situace pro nás stala neúnosnou, a taktéž se začala zlepšovat naše mobilita, takže po krátkém období na Babylóně u Nedvědic jsme na 10 let začali pravidelně navštěvovat nejprve vrch Křiby u Rokytna nad Novým Městem na Moravě, a následně pak další dva vrchy v této lokalitě poblíž Studnice, nejprve kopec na polích za hotelem a nakonec pole u horního stožáru námrazyměrného vedení. Nakonec jsme byli v roce 2001 z této lokality vpodstatě vykopnuti jiným radioklubem.

Následně jsme na několik let zakotvili na amatérském letišti Tři sudy v Kotvrdovicích nebo poblíž vrakoviště v Kotvrdovicích (JN89JI) na Drahanské vrchovině kousek od Kojálu.

Následně jsme začali občas využívat Holý kopec (JN88JX) nad Kurdějovem poblíž Hustopečí a nakonec díky spolupráci s OK1VEN a s mikulovským radioklubem OK2KFJ jsme v poslední době měli možnost se též několikrát ozvat ze Stolové hory (JN88HU) v CHKO Pálava. Po roce 2000 pak bylo také zorganizováno několik expedic do vzdálených lokalit, kdy jsme měli možnost si díky Petrovi OK1FRG a klukům z Chrudimi z OK1KCR zavysílat si z jejich stanoviště na Vestci, nebo nelze také nezapomenout na dva závody, které jsme mohli díky klukům z Liberce absolvovat z Ještědu. O méně významných závodech jsme též navštívili Vrchmezí a Šerlich v Orlických horách.

Realitou ale je, že kvalitní a trvale dostupné závodní stanoviště nemáme, a před každým závodem se musí stále řešit otázka kam se vůbec bude dát jet. Spoustu energie před závodem a po něm musíme utopit v převážení, montáži a následné demontáži vysílacího vybavení, navíc to zcela limituje naše možnosti, co se přípravy na závod týče, a co se týče např. množství anténních systémů, a bohužel i co se týče maximálního odběru elektrické energie.