OK2RKB » Texty » Kronika » UHF contest 2008 | ---

Kronika

2008

UHF contest 2008

3.-5.10.2008, Holý vrch u Kurdějova, JN88JX, OK2RKB, 70cm 23cm 13cm 6cm 3cm

text: Pavel OK2PPK

Nepřístupná Stolová hora

Původní plán byl jasný. Využít letošní druhý povolený výjezd na Stolovou horu na Pálavě a ve spojení radioklubů OK2RKB a OK2KFJ z ní opět zaktivnit z našich jihomoravských končin pásma od 70cm až po 47GHz. Jenže zasáhla vyšší moc a nakonec bylo všechno jinak.

Nechce se mi začínat opět stejnou větou jako na letošním PD, že počasí v závěru týdne nevěstilo nic dobrého. Na začátek si tedy můžeme pro změnu přiznat, že moc radosti tentokráte nevěstilo už plánované personální obsazení. Na celý závod jsme zůstali jen já a Pavel 2PMA. Petr 1VEN skončil na kapačkách s bloklou krční páteří, Jim 2GTI se nemohl uvolnit z nějaké rodiné trachtace a navíc ho schvátila nějaká "cholera-mor" a nikdo další už zájem o vysílání neprojevil. Absencí Petra 1VEN jsme přišli i o pásma 9cm, 24GHz a 47GHz. Zůstalo nám také jediné auto Pavla PMA, protože moje skončilo se zadřeným kolem těsně před kontestem.

Měli jsme alespoň příslib od Rosti 5AZ, že pokud mu to neznemožní sobotní pohotovost, tak by ráno dovezl transvertory od Emila 2EK, a pak Jim 2GTI slíbil v sobotu dodat z Mikulova centrálu s rotátorem a notebook. S Pavlem PMA jsme se domluvili, že prostě vypadneme v pátek po 13h na kopec, pobereme vše co dokážeme naložit, a holt to nějak dopadne.

Pátek 3.10.2008

Je to špatné, od rána prší. Moc. Přes poledne déšť trochu ustává, ale podle radaru je to jasné, bude pršet dál a po poledni déšť opět nabírá na síle. Před 14h mě Pavel cestou z práce nakládá doma i s věcima. Další várku propriet nakládáme u něj a kolem 15h už máme připřažený i karavan. Smůla se nám lepí nějak na paty, nikdy nebyly problémy s vrátným při vyzvedávání karavanu, ale zrovna dnes si postavil hlavu, a ikdyž máme dopředu vše domluvené s majitelem včetně již převzatých klíčů a dokladů, tak trvá na osobní přítomnosti majitele. Ten je jak na potvoru v zahraničí. Nakonec se naštěstí vrátný nechá uspokojit telefonickým rozhovorem a můžeme si karavan vzít.

Najíždíme do areálu k nám na klub. Došlo k výměně jednoho z nájemců, je zde mnohem víc aut než obvykle a nemůžeme skrze ně najet k našemu výměnku. Další podpásovka, ale jen malá. Větší byla ta, že vyměnili i klíče od budovy a Pavel PMA na to přišel až když se nemohl dostat na radioklub, ale to už se naštěstí a shodou okolností podařilo vyřešit zavčas. Plníme karavan do půlky a Pavlovu oktávku po strop. Nakonec nakládáme na střechu tři stožáry, 70cm dostanou svůj vlastní.

Kolem 16:10 máme naloženo. Na to, že jsme ve spěchu a dešti zapoměli přibalit propojovacího pavouka k anténám od 70cm bohužel přijdeme až v sobotu dopoledne na kopci. Ve Slatině najíždíme na dálnici D1 a ani se nestačíme rozjet a už trčíme v koloně. Není vidět kam se to až táhne, nakonec se nám podaří utéci tomu na D2 a vrátit se zpět do Brna. Opakujeme vyjížděcí manévr a snažíme se dostat ven z Brna přes Chrlice. Je to zase zasekané a nezbývá nám, než se propracovávat směrem k Modřicím krok za krokem. Než najedeme na výpadovku v Modřicích dostáváme po telefonu definitivní stop na výjezd na Stolovou horu. Domluvený traktorista, který nám měl pomoci vytáhnout karavan nahoru, odmítá nahoru jet, má obavy že rozmáčenou cestu příliš rozryje a budou problémy s ochranáři. Tak to je eso, které nedokážeme ničím přebít, jiný stroj s patřičnými parametry není k dispozici, a navíc nemáme zájem proti sobě postavit vesničany i ochranáře.

Zastavujeme na čerpačce u Modřic a žhavíme telefon do ruda. V úvahu připadají Kurdějov nebo Kotvrdovice. Zkoušíme domluvit Kurdějov. Jsou tam dva problémy. Jeden - aby byla otevřená závora na cestě, a druhý - kdo nám pomůže vytáhnout auto s karavanem na posledním úseku cesty. První problém se nedaří vyřešit. Hajného sice seženeme, vysvětlíme mu, že opravdu nemůžeme počkat až nebude pršet, že si kvůli nám jaksi radioamatéři v celé Evropě závod o týden nepřeloží, dostaneme sice souhlas k výjezdu, ale jestli je závora zvednutá nebo ne neví, a ani dnes, ani v sobotu ji případně odemknout zajet nemůže. Prý máme zkusit vyjet po poli. Říkám Pavlovi, že jsem minule viděl, kudy jelo dolů nějaké auto a že myslím vím, kde ta cesta dole začíná, ale nemám tuchu jak celá vypadá. Nabíráme benzín pro centrálu a vyrážím zatím směr Pohořelice. Resp. už nechceme jet na Pohořelice, ale na Hustopeče, ale jak se snažíme domluvit někoho, kdo by nám vytáhnul karavan na Kurdějov, tak omylem přejíždíme odbočku na Rajhrad. Druhý problém také nedokážeme vyřešit, není nikdo, kdo by dnes za námi chtěl nebo mohl dojet, možná snad zítra Jirka WY. Rozhodujeme se, že to zkusíme, buď se nahoru dostaneme, nebo tam někde u silnice nebo na cestě přespíme a bude nás čekat perná sobota.

Silně prší, silnice jsou dost utopené ve vodě, nechceme riskovat nějakou příliš rozbitou silničku se zatopenými dírami, tak narychlo vymýšlíme, kudy nejlépe projet na Hustopeče. Bohužel zrovna tyhle příčné trasy nemáme ani jeden v malíčku a automapu taky nemáme. Nakonec to vezmeme od Pohořelic na Židlochovice a potom už normálně na Hustopeče a do Kurdějova. Vyjíždíme nahoru na silnici směrem k Divákům a podaří se nám nalézt začátek cesty "po poli". Cesty jsou dvě, jedna vyloženě krajem pole, jedna trochu vpravo mezi poli. Ve slejváku je procházíme a ukazuje se, že správná je ta krajem pole. Je to dost do kopce a je zde spousta bahna, klouže to i když jde člověk pěšky. Nakonec to vzdáváme bez boje, to je s karavanem za deště neprůjezdné. Později se ukazuje že to bylo dobré rozhodnutí - když jede Pavel v sobotu dolů bez karavanu, když už pole trochu oschlo, tak mu zadek auta "poněkud" nedrží stopu.

Už je hodně šero, kolem půl sedmé. Popojíždíme k naší normální cestě. Pavel jede otočit karavan, protože ze směru od Kurdějova se tam nedá vytočit a já jdu zkontrolovat závoru, než tam najedeme, protože na cestě už bychom se neotočili a museli bychom z toho pracně vycouvávat, kdyby byla závora dole. Je to dobré, závora je průjezdná. Akorát na cestě je více štěrku než posledně a tak ho hrneme pod motorem jak buldozer, naštěstí tam má Pavel teď daný kus plechu. Necháváme stát soupravu v půli cesty na posledním místě, kde dokážeme obrátit, a valíme zkontrolovat cestu na vrchol. Zdá se nám to více uježděné než posledně. Domlouváme se na postupu - vyjet za zatáčku, na těch pár metrech se rozjet co to půjde a zkusit přes problematický úsek prostřelit. Jestli to nepůjde, tak zkusíme zcouvat kousek zpět na rovnější místo a tam přespíme a v sobotu zkusíme ukecat Juru WY, aby nás popotáhnul.

Vracíme se k autu a Pavel nasazuje řetězy. Dojíždíme do zatáčky a najíždíme na pole, Pavel se rozjíždí co to jde, hrneme šterk a lítají šutry, ale napoprvé projíždíme až nahoru. Tak to byl malý zázrak, ale je fakt že máme maličký karavan jen asi půl tuny plus metrák našich krámů. Je už skoro tma. Tak ještě chvíli mouzujeme po kopci a vymýšlíme kam dát stožáry a kam karavan, ale nakonec prostě stavíme karavan jen tak někam, aby byl rovně, vytahujeme z něj všechny věci ven a dáváme je pod plachtu, a dovnitř místo různých dílů stožárů a antén ubytováváme sami sebe. Máme toho tak akorát dost, dnes už nic stavět nebudeme. Dáváme si večeři a jdeme na kutě. Snad bude zítra lepší počasí.

Sobota 4.10.2008

Spát jsme šli brzo, takže ráno vylézáme celkem brzo. Pavel PMA je čilý jak rybička, mě se ven nechce a teprve upozornění, že jestli nepohnu, tak mě čeká snídaně za jízdy po hrbech v karavanu, protože ho jde Pavel zaparkovat do definitivní polohy, mě vytahuje ze spacáku. Minule takovouto jízdu absolvoval Jim a netvářil se spokojeně. Počasí je optimističtější. Zatím je sice ještě mokro, trochu nám fouká, není moc teplo, ale jsou zde první náznaky, že by mohlo vykouknout sluníčko.

Vyrovnáváme karavan prknama a zapackováváme ho. Stožáry dáváme tradičním způsobem. Mikrovlny na jednu stranu, 23cm na druhou a nad 70cm ještě nepřemýšlíme, ty mají nejdelší koax a můžeme je strčit kus bokem. Když jsme viděli v pátek to množství vody shora, tak jsme raději vzali nejdelší kotvy, co máme. Pavel někde zahlédl v předpovědích, že by mohlo také poněkud foukat a tak se shodujeme v tom, že nejcennější stožár, tedy MW, chytíme nejdelšími kotvami. 23cm a 70cm vzal když tak čert, na stožárech nebude nic, co bychom nedokázali opravit nebo nahradit, kdyby to spadlo. Zážitky z březnové Emmy jsou holt ještě příliš čerstvé. Na kopci pak jak blbci zatloukám dlouhé kůly do země ztvrdlé jako šutr. Na vrchu je to sice rozbahněné, ale i na poli je problém narvat ty kůly půlmetra do země. Obavy byly liché, předchozí sucha udělala asi své, drží to jak zavrtané do skály.

Chybí nám samozřejmě transvertory na MW stožár, takže ho montujeme samotný, po zvednutí nastavíme délky lan a pak ho necháváme na zemi v montážní poloze. Pouštíme se do skládání 23cm stožáru, když kolem půl desáté dojíždí Rosťa 5AZ a dováží techniku od Emila. S Rosťou dojel i Franta 2FF a kluci nedojeli na otočku, ale můžou se zdržet a pomoct se stavěním, takže nám ve čtyřech jde práce pěkně od ruky. MW i 23cm stožáry jsou zanedlouho nahoře.

Smontujeme i stožár 70cm, dáme na něj čtyřče 9el. DK7ZB a pak Pavel PMA po chvíli usilovného hledání oznamuje: "Hádejte co zůstalo v Brně? Propojovací pavouk!" Je 11h. Pavel PMA zkouší pár jedinců z klubu, zda by si někdo zrovna teď hned nechtěl udělat výlet z Brna za námi na kopec a nesetkává se s kladným ohlasem. Nezbývá než z oktávky sundat šíleně zasviněné řetězy po pátečním výjezdu, vyložíme všechny věci a Pavel se vydává na otočku do Brna. Navíc se stále nepodařilo dovolat na Jima, takže v úvaze je, že cestou zpět to vezme přes Mikulov. Rosťa s Frantou odjíždí a já se snažím přestavět karavan do vysílací podoby. To mi poněkud zkomplikuje fakt, že noha od jednoho stolečku nepasuje do držáku. Zkouším na to napasovat trubky od plachty k centrále, ale ty jsou moc dlouhé. Nakonec pracně z nějakého hlohu vyřezávám špalík vhodných rozměrů a když to mám hotové tak zrovna volá Pavel, že vyjíždí z Brna zpět, že do Mikulova nemusí, a že už mluvil s Jimem, a že problém s nohou je znám někdy z dřívějška, a že kdesi se válí šroub s podložkou, kterým to Pavel tenkráte nastavoval.

Pavel se vrací tak o půl jedné a nedlouho na to dojíždí Jim 2GTI. Je to výborné, techniku máme komplet, hlavně ta centrála nám dost chyběla, protože jinak jsme jako zdroj měli všehovšudy pár tužkových nikláků v čelovkách a ve foťáku. Jim nám pomáhá se stožárem pro 70cm a s další přípravou pracovišť. Po 14h to máme tak nějak smontované, Pavel se pouští do rozchození techniky v karavanu, Jim se s námi loučí a jede domů a mě nenechávají chladným nádherně obsypané desítky šípkových keřů v okolí a jdu si natrhat sáček šípků na zimu do čaje. Včerejší déšť je zapomenut, je pěkné slunečné počasí, jen trochu více fouká.

Před závodem ještě stíhám na náš web doplnit informaci, že jsme na poslední chvíli změnili kótu. Napřed to vypadá špatně, proklínám sám sebe, že jsem asi zapoměl heslo na přístup přes FTP a potřebný list s poznámkami zůstal doma, ale nakonec se to na n-tý pokus zadaří. Nedělám si sice iluze, kolik lidí na náš web kouká, ale jsem rád, že se podařilo změnu zveřejnit a nemateme zbytečně lidi.

Závod rozjíždíme tedy v dvouoperátorové sestavě s vidinou, že na tomto složení se následujících 24 hodin už nic k lepšímu nezmění. Dopředu tedy víme, že ani technikou ani lidsky nemáme na to něco vyhrát, ale určitě se chceme pokusit alespoň o slušný výsledek. Na druhé straně můžeme jet s klidem a závod si užít v dobré pohodě, bez nervování, že když uteče nějaké spojení, tak se zboří svět. Akorát na 6cm si říkáme, že se pokusíme z toho vymáčknout vše co půjde. Pavel si sedá do koutku k 13+6+3cm a já na druhou stranu k 23+70cm. 70cm jsme brali spíše jen do počtu, hlavně abychom mohli tahat stanice na vyšší pásma, na nějaký výsledek si na něm nehrajeme. Taky je potřeba vyzkoušet pořádně budič na 70cm po opravě. Pavlovi se podařilo najít závadu z Polního dne. Říkal něco jako že našel "pojistkový kondenzátor". Když si pleskla flaška, tak bouchnul kond a zachránil tak odpor. Chyba byla v tom, že napodruhé už sfajroval i odpor. Na 70cm jedeme jen na samotný budič s výkonem do 250W.

Na 23cm se žádné zázraky nedějí, spojení přibývá málo a strašně moc nám chybí jak ta 2m parabola tak i ten alespoň 2x nebo 3x větší výkon, který jsme měli ještě na jaře, a i dlouhý svod je poznat. Jsou stanice, které neslyšíme, anebo na které se nedá dovolat a jiní je zvládají. Často se spojení na 23cm podaří s obtížemi a na 13cm to pak jde levou zadní. Také se pak daří dohodit z 23cm na vyšší pásma méně stanic. Prostě s tím budeme muset časem něco udělat.

Nedlouho po začátku závodu děláme spojení s OM3ID a ten má na nás dotaz, že mu prý škrtli v Polním dnu spojení na 3cm s námi. Pavel má v noťasu naštěstí nahrané deníky z minule, tak hledáme o co šlo, koukáme i na "Moravany", ale vše sedí, v našem i OM3ID deníku jsou naprosto stejné a korektní údaje. Tahle anabáze nás poněkud zdrží, navíc potom Pavel stráví další čas hledáním možného problému a nakonec hlásí, že leda snad spojení na 6cm, my tam OM3ID nemáme ale on nás v deníku měl. Zkouším najít na pásmu znovu OM3ID a ještě to s ním probrat, ale nějak se dál ničeho nedobereme. Jako třetí spojení v PD tam máme nějakou S50 stanici, zřejmě jsme dělali spojení směrem na jih a možná nastal stav, že nás udělaly dvě stanice najednou, ale správně byla jen ta S50, anebo jsme opravdu udělali v logu chybu a přepsali si udělané spojení. Těžko to po 3 měsících posoudit, nejsme neomylní. Jestli to byla naše chyba, tak Jánovi patří naše omluva.

Zkouším hledat stanice na 70cm a tahat je výše. Na 70cm máme šílené rušení od OK2KOJ. Nezkoumáme kolik na tom má zásluhu naše TS2000 nebo nakolik je tak kvalitní jejich signál, pásmo pro nás není naštěstí tak důležité. Ale je fakt, že kvůli rušení se mi nepodaří udělat několik spojení do Německa, což zamrzí. Snažím se raději pravidelně dolaďovat Pavlův budič na 70cm, který s teplotou ujíždí, abychom náhodou neprodukovali na pásmu něco podobného.

Pavel není spokojen s vývojem situace na 3cm, chybí nějaký rainscatter. Deště jsme si užili dost a žádný přínos z něho nakonec nemáme. Na 6cm se objevuje mírný problém, při natočení směrem na BTSku na sousedním kopci chytáme nějaké rušení, zřejmě tam rozjeli něco nového.

Máme online přístup na Internet, takže Pavel samozřejmě sedí i na chatu a domlouvá skedy. Bez této vymoženosti by se spousta delších spojení na MW nepodařila. Obě pracoviště máme opět spojené na síti a na logování používáme VUSC. V jeden moment zapomínám přepnout v logu pásmo a spojení z 23cm nacpu do logu ze 70cm. Sice vzápětí vzhledem k protistanici chybu napravíme a dodáme jí správné číslo spojení, ale v logu nastává zádrhel, pásmo nelze už změnit. Pavel cosi říká, že jediné na co zatím v této situaci přišel je odpojit logy v obou noťasích od sebe, pak to v každém noťasu opravit a pak zase propojit a na to není zrovna čas. Možná je nějaká jiná cesta, třeba na ni jednou přijdeme. Nezbývá než na 70cm spojení označit jako neplatné a na 23cm ho přidat. Ještě se mi stejný problém podaří málem vyrobit jednou, ale to nám jsou "elementálové příznivě nakloněni", Pavel zrovna poslouchá, co dávám, a zařve na mě "bacha číslo", dřív než ho podruhé zopakuji.

Tak nám pěkně ubýhají hodiny. Nemá nás kdo střídat, takže občas pásma stojí. Někdy kolem půlnoci ve svém koutku skoro usínám, nakonec se napěchuji na sedačku naproti do mezery mezi skříňkou a ruksakem s vidinou, že buď zde přečkám nepříliš pohodlnou noc, nebo si musím jít ven postavit stan. Provoz na MW je minimální a Pavel PMA se přesouvá k 23 a 70cm. Na 70cm to prý moc v noci nechodilo. Nad ránem, když mě asi posté donutila nepohodlná poloha se probudit, tak vidím, že už to zalomil i Pavel. Nějakým zázrakem se mu podařilo vtěsnat se na sedačku u 23 a 70cm do polohy ležmo. Tak nevím, kdo z nás bude ráno víc rozlámaný. Na hodinkách mám 4:22. Venku je jasno a dost se ochladilo.

Neděle 5.10.2008

Nejsem ranní ptáče, takže vstávám zase až po Pavlovi. Dřív než stačím vytáhnou jídlo, tak už mě Pavel přes mé námitky, že jsem ještě nesnídal, žene na 23cm, že tam máme něco domluveného. V neděli zkouším volat výzvu na 70cm a tahat stanice nahoru a celkem se daří. Protože máme na 70cm již zmiňované rušení, které zrovna okupuje spodek bandu, tak si vybírám z mého momentálního pohledu stupidní kmitočet 320kHz, který mi připadá dost mimo hranice normálního dění (resp. výš už zrovna nikde žádný provoz neregistruji) a celkem hodně nás volají stanice. A dost jich má i nějaké to vyšší pásmo, což je velice přínosné. Bohužel se dostávám i do situace, kdy nás volají další stanice a přitom už jsem domluvený na sked na 23cm a potřebuji jít hned nahoru. Nakonec si říkám, že budu držet původní záměr, tj. 70cm jako pomocný band a lepší variantou je jít na 23cm, navíc s potenciální možností, že z toho bude ještě nějaké spojení na 13, 6 či 3cm. Tím se omlouvám těm, kdo nás možná volali na 70cm a my jsme jim zdrhnuli na 23cm, ale prostě když je více pásem než operátorů, tak nezbývá než jít do kompromisů.

Neděle je celá slunečná. Takřka "babí léto". Jen zase trochu fouká. Přes noc jsme v karavnu museli přitápět alespoň chvílemi na jednu spirálu, ale v poledne už otevírám větrací okno ve střeše, protože vedle budiče už mi začíná být celkem horko. Přichází SMS od Rosti - v rámci pohotovosti musí do Ostravy a tedy na balení a odvoz věcí k Emilovi s ním už nemůžeme počítat.

Pavel naráží na další problém na 6cm. Jedno spojení se mu nepodaří kvůli tomu, že nám směr zřejmě stíní přímo Pálava, jsme bohužel níže. Strašně ho to pak mrzí na konci závodu, kdy zrovna tyhle body nás dělily od překročení 5 tisíc bodů celkem. Zbytek závodu dojedeme vpohodě, technika drží, Pavel dohazuje spojení přes chat a já zespodu ze 70cm. Po 15h si dávám cíl, že když už jsme se na 23cm dostali přes 50 spojení, tak zkusím i 70cm vytáhnout na stovku. Na asi 20minut se zasekám při domlouvání jednoho ze spojení na 3cm. 70 a 23cm se nám podaří, ale na 3cm se do JN99FN nedořveme. Závod jedeme až do poslední minuty, 15:59 odkládám mikrofon, padla, na těch 100 spojení se to na 70cm podařilo nakonec dotáhnout.

Po závodě chvíli dáváme s Pavlem dokupy hrubé výsledky, tak abych měl materiál na web, a srovnáváme si to s výsledky z minulých závodů. Vpodstatě jsme spokojení, výsledky jsou z našeho pohledu úměrné stavu techniky a množství lidí. Pěkně jsme si zavysílali, technika vydržela. Citelně je poznat, že pásmo 23cm má slabé technické vybavení.

Kolem 17h se dostáváme ke sklápění stožáru 70cm, pak sundáváme 23cm a nakonec MW. Ve dvou to jde sice špatně a více se nadřeme, ale je to naštěstí proveditelné. Užijeme si na kopci ještě západ slunce. Do auta a karavanu nakládáme věci bohužel až za soumraku, což Pavel kvituje poznámkou "že by to chtělo vzít si den dovolené a zajet se sem podívat, co jsme v trávě všechno zapoměli". Uklidňuji ho, že určitě nic, že jsme všechno poctivě balili do krabic a přepravek a skládali na jedno místo, ale i tak s baterkami v ruce couráme po kopci a zkoušíme nalézt nenalezitelné. Po 19h připřaháme karavan a sjíždíme po poli. Jsem rád, že si Pavel vybral tuto cestu, protože nevím, zda náhodou mezitím někdo nezavřel závoru a případný nutný husarský kousek s výjezdem po štěrkovici zpět na kopec by se nám nemusel znovu podařit, nehledě na to, že od závory bychom asi s karavanem zpět ani nevycouvali.

Cestou do Brna řešíme zase dva problémy. Nebo spíše tři. Jeden je vrácení věcí Emilovi. Domlouváme si s ním scuka na OMV u Slatiny, je to výborné, Emil si může vyzvednout věci sám. Druhý problém je vrácení karavanu. Majitel navrhuje vrácení až ráno, protože v areálu je problém chytnout vrátného mezi obchůzkami, což znamená vymyslet, kam karavan přes noc strčit. Mno a poslední problém je, co s centrálou a věcmi od Jima, nemůžeme se mu dovolat. Najíždíme na čerpačku u Slatiny a Emil přijíždí hned po nás. Chvíli kecáme jak bylo, pak Emil bere věci a jede domů, je mu zima, dojel jen v tričku a kraťasech, zatímco my jsme napěchovaní do zimní výbavy.

Pokračujeme na klub. Stojí zde zase spousta parkujících aut a blokují nám jediné rozumné místo na odstavení karavanu. Vykládáme věci, přitom rušíme paní uklízečku, která zrovna pucuje vstupní dveře, má s sebou čokla a vždycky jak jdeme tak ho přivolává, asi aby si k nám nečuchal nebo co, protože jinak čokl vypadá přátelsky. Když jdeme asi po 15té tak si říkám, kdy dostaneme mokrým hadrem. Na závěr si bereme kybl a hadr a pouštíme se do očisty karavanu od bahna. V 21:30 přemýšlíme co s karavanem. Jsou různé úvahy na "kdyby", jako "kdyby se ozval Jim, tak by se to třeba dalo strčit k nim na firmu" apod. Nakonec se rozhodujeme, že to riskneme, a jedem do areálu půjčovny. Tah nám vychází, vrátný je zrovna v kukani a po chvíli se na něj i dozvoníme. Dokonce ví, že máme karavan vracet a ochotně nám otevírá. Strkáme karavan přesně tam, kde byl v pátek, a míříme k domovu. Ve 22h mě Pavel vysazuje doma před barákem i s věcima. Jeho ještě čeká vytahat ne zrovna málo vysílacích krámů z auta doma a zřejmě strčit auto do myčky, protože průjezd bahnem na něm nechal znatelné stopy.

Shrnutí na závěr. Mizerný pátek, kdy jsme přišli o možnost jet ze Stolové hory, a přijatelné počasí po zbytek víkendu. Výsledky odpovídající kvalitě techniky a množství lidí, spokojenost s 6cm ale mohlo tam padnout i 5 tisíc bodů (aspoň se máme na co těšit příště), slabé technické vybavení na 23cm, kdy je to poznat i na možnostech dohazování na vyšší pásma, pásma 13 a 3cm pokulhávající za vybavením špičkových stanic. Žádné super podmínky šíření. Vydržela technika, funguje opravený budič na 70cm. Chybí lidi. UHF contest 2008 je za námi.

Předběžné výsledky:

Pásmo	QSO	Body	ODX	Použité vybavení
432 MHz	101	19213	DF1JM 765km	TS2000, 250W, 4x9el. DK7ZB
1296 MHz	55	11116	DK6AS 569km	TS2000, 10W, 1x55el. F9FT
2.3 GHz	25	6112	DR6A 471km	IC275 + XVTR DB6NT, 5W, dish 0.9m
5.7 GHz	19	4897	DL0GTH 469km	IC275 + XVTR DB6NT, 5W, dish 1.2m
10 GHz	20	4405	DL6NCI 392km	IC275 + XVTR DB6NT, 1W, dish 0.5m

Fotografie z akce

- . -