OK2RKB » Texty » Kronika » 2. subregionální contest 2001 | ---
2001
5.-6.5.2001, Studnice, JN89BO, OK2KBA, 2m 70cm
text: Pavel OK2PPK
Po zkušenostech z 1. subregionálu nenecháváme tentokráte nic náhodě. Jsou opraveny nejhorší škody na vybavení z posledních závodů. Podaří se vyřešit uspokojivě i otázku napájení pracoviště. Jarek OK2BJL v dostatečném předstihu dokončuje novou delší anténu na 2m a po jejím prvním měření se zdá, že by měla docela dobře "chodit". Před závodem se tentokráte testuje i PA na 2m jak s ICOMem tak s R2CW na spektrálním analyzátoru (tnx OK2WY), výsledky jsou taktéž dobré. I časově se tentokráte snažíme zorganizovat odjezd s dostatečnou rezervou. Tedy vše vybízí k maximální míře optimismu, že tentokráte to musí klapnout a opravdu se nám už nic nemůže stát. Týden před závodem se nám žení Pavel OK2UUA, na svatbu vysíláme jen malou delegaci, zbytek je marod nebo v práci.
Drobné problémy nastávají až v pátek večer před odjezdem, kdy je nutné na poslední chvíli měnit čas srazu a trasu vozidel - někteří řidiči, při představě kolik krámů se jim má vejít do auta, požadují změnu v rozložení nákladu. Kolem 21:30 po značném žhavení telefonů se to urovnává do definitivní podoby. Vstávat se bude opravdu brzy po ránu. Nejasná je situace s držákem nové antény - Jarek OK2PRF byl natolik zavalen různými požadavky na to či ono a stíhán různými nezdary typu "kam zase zmizelo to nářadí, co tady ještě včera leželo", že ještě není hotov.
První ráno vyjíždí OK2CRT a nabírá mě před šestou doma, míříme k OK2VOPovi pro cívku s půlkou napájecího kabelu a pak jedeme přímo na kopec, kde máme zajistit přívod elektrické energie. Po nás vyráží Jarek OK2BJL a Jirka OK2BQY a nabírají všechen ostatní materiál. Jarek OK2PRF má povoleno dodělat vše potřebné a jet na kopec přímo bez "mezipřistání" v Nedvědicích. Předpokládá se, že se tam sjedeme kolem jedenácté. Zatím mi, jakožto předvoj na kopci, čekáme až dorazí zbytek. Kolem jak napotvoru jezdí dva traktory a usilovně hnojí co se dá i nedá. Stále se ale vyhýbají poli přes které potřebujeme rozvinout kabel, není jasné, zda nám ho po rozvinutí zničí nebo ne.
Kolem půl dvanácté doráží druhá skupinka s hlavní várkou materiálu na stavbu stožárů a stanu. Traktory odjely aniž se pole dotkly, rozvíjíme tedy kabel, snad se už neukáží. Prvních asi 100m z cívky je dost problém, kabel váží alespoň jak 2 pytle cementu. Pak následují dva cca 40m kousky a ukazuje se, že chybí asi 20m. Vytahujeme další smotek z druhého auta, měl by mít asi 100m. Na kabelu je špatná koncovka, místo 16A tam potřebujeme dostat 32A. Koncovku nemáme, má ji přivézt PRFek. Leda sundat ji z jiného kabelu. Jak na zavolanou PRFek zrovna přijíždí, necháváme ho kabel předělat. Po natažení chybí asi 2m. Tak holt celých asi 200m posuneme po poli, napneme kde se dá. Vychází to nakonec tak tak. Ještě zbývá zakopat kabel přes cestu. Času ubývá, zabralo nám ho to mnohem více, než jsme čekali.
Mezitím nahoře zbytek lidí vybaluje další materiál. Pouštíme se do stožáru, to je už v podstatě rutina. Pak se ale musí namontovat Jarkova nová anténa. Vzhledem k délce se musí vyvázat v obou rovinách a musíme zvolit jinou metodu montáže než normálně. Anténu dáváme na zatím nenamontovaný horní díl stožáru postavený kolmo k zemi. Je bohužel nutné ještě navrtat několik otvorů elektrickou vrtačkou. Anténu musí držet tři lidi a tak některé práce neměl Jarek dost dobře možnost provést sám v omezeném prostoru doma. Ukazuje se, že Jarka asi v obchodě podvedli při koupi vyvazovacích lanek. Lepšího materiálu je méně než zaplatil. Naštěstí je ještě záloha, na kterou vlastně nemělo dojít. Na hodinkách máme 14:13 SEČ a anténa stále není na stožáru. Trvá to zase moc dlouho. Ale příště už to snad bude rychlejší. Neúprosně se blíží třetí hodina. Ale nakonec je hotovo a stožár jde nahoru. Práce se vyplatila, anténa drží nádherně rovně a nijak "netorzuje" při otáčení nebo houpání stožárem. Následně vydrží i bouřky, které přijdou, a i po závodě stále drží původní tvar. Ještě rychle vybalit R2CW a přeměřit to, zda je vše v pořádku. PSV takřka 1:1, je to OK.
Část lidí dokončuje pracoviště na 2m, zbytek rozebírá stavěcí jehlu a jde z ní složit stožár na 70cm. Po špatných zkušenostech z minule dáváme jen jednu anténu, dvojče chodilo naposled mizerně. Možná proto, že jedna z antén schytala úder o zem a ukázalo se, že byly posunuté prvky. OK2VOP konstatuje, že i tato anténa má posunutý dipól. Rychlé přeměření palcem a šroubovákem ukazuje, že opravdu je dipól více jak o 1cm nesymetrický. Anténu jsme koupili novou, žádný náraz nedostala. Rozebíráme krabici. Je to jasné, s vybavením co máme s sebou se s tím nic nedá dělat. Navíc právě "odbíjí" čtvrtá. Rychle montujeme stožár a stan, nanášíme techniku. Mezitím už se rozjíždí provoz na 2m, vše nasvědčuje tomu, že to tam chodí velice dobře, PA nezlobí, nikomu nevadíme. 70cm spouštíme s asi 15minutovou sekerou. Máme ale jen TM455 s 35W, chodí to dost mizerně, spojení je málo, špatně se dovolává kamkoliv. Utěšuje nás jen to, že i jiní mají podobný počet spojení. Mezitím na 2m přibývá hromada spojení. Po dvou hodinách už je přes 120QSO, vypadá to nadějně, Jarek OK2BJL vytyčil plán porazit 120 tisíc bodů a zdá se, že tentokráte na to máme. Sice těch maximálních 250W výkonu a jedna anténa není žádný zázrak na dnešní dobu, ale pořád lepší než dřívějších 80-100W.
Střídají se první operátoři, část lidí se odjíždí najezt. I počasí je dnes přející, sice ve stanu je trochu dusno a jsme krapet přismahlí, ale žádný pařák, celodenní slunko nad hlavou nebo naopak 24h slejvák. Navečer přijíždí na návštěvu Weis SP1EG (resp. OK8CAA), co je poblíž naší kóty ubytován. Napřed sedí tak trochu ikognito venku na židli, myslíme si, asi nějaký místní rekreant, už jich tady pár bylo na "čumendě", pak nám na stolek podstrčí QSLík a podává ruku. Bohužel jsme teď na kopci jen ve třech, není čas na povídání, chvíli tak s námi posedí, pak se rozloučí. Ono už je vlastně celkem pozdě na procházku, tak půl deváté SEČ.
Kolem 3/4 na devět slyším přes sluchátka dost časté a silné hřmění. Už dnes jedna bouřka šla, ale obešla nás. Toto je ale silnější a silnější. Máme stan dveřmi na západ, protože by mělo (a zatím tomu tak bylo) foukat od SV, Takže nevidím co se blíží. Nezbývá než vylézt ven. Od severu přes východ až na jih se na nás valí černisko, protože se zároveň smráká, tak je to docela nepříjemný pohled. A pere v tom jeden blesk za druhým, mezi mraky přes půlky oblohy i do země. Valím upozornit kluky na 70ku, v malém stanu nevidí ven vůbec a tohle vypadá, že budeme asi muset rychle vyklidit pozice. Mezitím dojíždí zbylá část osazení z hospody. Rozhodujeme se, co udělat. Zatím to vypadá, že se to třeba o ty kopce nad Novým Městem rozprskne. Střídáme operátory na 2m, BJL rozjíždí telegraf, s tím že máme hlídat bouřku a jak to bude moc blízko, tak pakujeme. Počítáme vteřiny, 30km, 20km, 15km, Nové Město už je ve tmě, zvedá se vítr. Začíná pršet. Část černiska už je nad námi. Urychleně vypojujeme nejdražší věci - oba počítače, vysílače na obě pásma a konec na 2m a nakládáme to takřka chaoticky do aut. Už je tma jak v ... . Zavíráme stany, ale necháváme zapnutou síťovku a obě světla. Po krátké domluvě jedeme pryč. Auta mají vesměs elektronické vstřikování a palubní počítače, nikdo neví co by se stalo, když do nich zatne. Taky představa uhořelých kotev stožáru na 2m a stožáru na kapotě nikoho neláká. Cesta už je plná valící se vody, docela pěkný slejvák. Meditujeme o tom, jak je to v prkvančicích, že když už vydržela technika, tak s námi vyběhlo počasí.
Vysedám dole u budky a s poněkdu nepříjemným pocitem jdu vypojit 200m kabelu z rozvaděče, přece jen to už mlátí všude kolem, mno zatím sice mimo náš kopec, ale náhoda je blbec. Kluci jedou na Rokytno do hospody, tohle vypadá špatně, to nebude na 5 minut. Dají si něco na zahřátí a Jarek BJL zatím spraví nějaké chyby v LOGu, co se podařilo vyrobit. Později se vrací VOP, PRFek si chce dát něco alkoholického a tak mu svěřil auto. Po nějaké době to vypadá, že bouřka přešla. VOP po radiu organizuje urychlený návrat osazenstva z hospody. Mezitím se ale na obzoru objevuje další pás bouřky. Přijíždí za námi Jarek BJL. Situace se nechce vyjasnit. Mlátí to furt ve směru os SV, V i J, ale už né tak moc, ale zase natolik přesvědčivě, že nevíme, zda za chvíli nepojedeme z kopce zase dolů. Dáváme akademickou čtvrthodinku s tím, že pokud se nic nezmění, tak v 22:30 jedeme zpět nahoru. Nakonec to nevydržíme a vyrážíme ještě dříve, kolem 22:25. Máme v autech vše potřebné pro obnovení provozu, dole u Jirky BQY je v autě jen záložní R2CW. Zprovozňujeme 70cm a mezitím Jarek BJL rozjíždí 2m. Ale říká, že těsně před bouřkou se to začalo nějak divně chovat. Opravdu, ICOM, který má dávat do konce jen asi 5W, tam podle svých stupnic i přesného wattmetru, který tentokráte máme s sebou, rve dobrých 40W. Konec spíná, ale nic nedává. Smutně přemýšlíme, kolik nás budou stát nové tranzistory, neb konec je zapůjčený. Jenže nejede ani samotný ICOM, nastavení výkonu je nestabilní, PSV se mění až do nekonečna, chvílemi to stahuje výkon vlastně na nulu. Zcela shodná situace jako naposled. Taky to bylo přepnutí na telegraf a následný prudký déšť a vítr.
Jenže anténa je nová, odpadl slučovač, spojka, stejný je jen koax. Měřením PSV se nic moc nedozvíme, chová se to divně. Mezitím zjišťujeme, že v PA něco štěrchá. Rozděláváme ho a vypadnou na nás dva velké odpory "cihláky". Hledáme odkud, ukazuje se, že se vytavily 2 odpory, co byly asi paralelně na příčce vstupního útlumového pí-článku. Dáváme se do letování odporů zpět, a urychleně se na kopce dopravuje i R2CW. S ní by měl konec chodit, doma to fungovalo. Měřením PSV se ukazuje, že opravdu v anténě ani svodu není žádný problém, jen ICOM z neznámých důvodů zblbnul. Vše jede nyní zase výborně. Navíc R2CW má pro konec výhodnější úroveň buzení. Rychle to dáváme do provozuschopné polohy a Jarek znovu rozjíždí telegraf. Ztráta je už asi 3h. Proklínáme smůlu s tím, že to je snad už všechno, co nás potkalo. Opět to začíná "odsýpat", jedno spojení za druhým. Ale ani snad ne po hodině přichází další rána ... bouřka se vrací a uhnizďuje se kolem nás. Špatné je ale to, že je nějaká mlha nebo nízká oblačnost a není ani vidět odkud to na nás může přijít. A zcela k ničemu je to, že po každém blesknutí se na pásmu na několik minut zvedne úroveň rušení na S9+40 a více. Vpodstatě nic není slyšet. Tak jednou po 10-15 minutách rušení na cca 10-15 vteřin ustává, ale pak se zase zableskne a opakuje se to. Pro sebe si říkám, že jestli do toho zatne, a Jarkovi se něco u stožáru stane, tak nás Karolína XKA všechny zabije a do smrti budem živit jejich potomky (už má od letošního Apríla dva, tak to bychom se prohli). V přestávkách mezi deštěm obcházíme kotevní lana u obou stožárů a dotahujeme je. Příšerně se po navlhnutí protahují, člověk by nevěřil co ten silon nebo co to je za mokra udělá.
Nakonec Jarek nevydrží to rušení, vystřídáme se, vezme si to pak nad ránem, teď to nemá smysl. Je kolem dvou hodin ráno. Zkouším chvíli jet, ale rušení je fakt nepříjemné, na to se nedá jít s výzvou, nejsou slyšet stanice, co nás volají. Navíc se hromobití teď párkrát ozvalo dost blízko. Začínám mít s hlavou 20cm od páky stožáru zase trochu blbý pocit. Spojení se snažím dělat tak, aby to moc dlouho netrvalo, jestli do toho má říznout, tak ať aspoň máme vyměněný kód, hi. Zkouším "bicyklovat". Kolem půl třetí SEČ ráno dělám OK2KYC. Zrovna je venku zase slejvák a asi přes nás něco zase přechází. Raděj jedu bez konce, však je to "za rohem", nebudeme dráždit atmosféru, když to není nutné. Sotva potvrdím spojení tak následuje šleha, rana, rana odněkdu z podstolu, kde je zdroj pro konec, a je tma. Akorát registruji, jak asi po třech vteřinách zhasíná i noťas s Lokátorem. Mno to se dalo čekat, Jarek říkal, že to mám baterky zcela hyn. Ale vždyť je to tam pravidelně zálohovaný, tak maximálně odepíšeme to poslední spojení a možná si i to ještě budu pamatovat. Trošku červeně svítí jen infradlo na propanbutanové bombě, nebýt bouřky venku, tak by to bylo tak na příjemnou černou hodinku. Naštěstí jsem s tím počítal, baterku mám už od začátku bouřky strčenou v kapse u mantlu.
Nebylo to do nás, to by byla asi větší perda, ale někde dost blízko, možná někde na druhé straně kopce. Ve stanu je se mnou jen VOP a BJL, nemilosrdně je budím, že jsme schytali asi zásah a v duchu nadávám, že než dojdu dolů omrknout, zda nevypadl jistič a zda to půjde nahodit, tak budu asi i v pláštěnce mokrý durch. Preventivně vytahuji z prodlužky všechny zátrčky. Zkouším vykouknout ze stanu a dostřelit baterkou 50m na druhý stan se 70cm, kde tou dobu jsou PRFek a CRT. Sice to nebylo akusticky tak silné, aby to bylo asi do nich, ale člověk nikdy neví. Po chvíli se mlha na chvíli protrhne, jo vypadá to dobře, je tam stan i stožár, na volání kluci neodpovídají, ono taky ve větru není nic moc slyšet. Výsledkem vykouknutí ven je, že jsem z jedné strany provlhlý víc, než by bylo příjemné. Mezitím si Jarek ve spacáku naštěstí vzpomene, že máme nahoře daný chránič. Tak ho zkouším nahodit, sláva, světlo jede. Svítí i druhý stan. Nemám nervy to hned zapínat, chvíli se suším u infradla. Kolem 2:45 SEČ se zdá, že to bouří zase dál od nás. Šahnu po zástrčce, že to pozapínám. V tom stejném okamžiku zase zaťalo někde v nepříliš vzdáleném okruhu tak do 10km. Tím je rozhodnuto, na to nemám fakt nervy, ten předchozí výpadek mě přesvědčil, že bychom nemuseli mít vždycky štěstí. Zalézám na karimatku, zatím v botách a hážu si spacák jen přes sebe. Jarek BJL zrovna rozvádí úvahu, co by se stalo, když ležíme od stožáru podélně a zaťalo do toho. Utěšuji se, že je to od stožáru dobré 2m a karimatka je třeba nevodivá. O tom ale nesvědčí fakt, že za hlavou máme louži, protože plátno nevydrželo a proteklo. Díky zimě vydržím asi hodinu neusnout. Když kolem 4 hodin ráno stále není pozorovatelný nějaký náznak, že bouřka od nás odchází a venku se navíc zrovna spustí takový lijavec, že za chvíli ve stanu stojí dobré 2cm vody, tak to definitivně vzdávám, zalézám do spacáku a usínám. Jinak druhý den se ukazuje, že kluci na 70cm drželi provoz až do doby, než vypadlo napájení, což při tom počtu spojení, co se udělalo, byla dost otročina sedět, hledat, volat a nikde nic. Pak prostě usnuli a nové zapnutí světla už je asi zastihlo v "limbu".
Ráno nás budí Jarek BJL. Je asi 6 hodin SEČ. Jarek konstatuje, že ranní podmínky jsme krapet zaspali. Občas ještě zahřmí, venku je nepřívětivě mlhavo a pršavo, ale podle všeho už to musí být provozovatelné. Jarek pozapíná cajky a když nahodí noťas a lokátor tak se ukáže, že v počítači je místo 265QSO jen asi prvních 70. Ostatní zmizely. Stejně na tom je i záložní soubor. Za chvíli vylézá i VOP a s Jarkem se snaží s tím něco udělat. To je tak na to to sbalit a jet dom. Ale to zase nemůžeme, odpoledne musíme předat klíče od rozvaděče. Pak to nevydržím ani já a vylézám taky, nezbývá než poskládat veškeré znalosti o pevných discích a něco s tím udělat. Díky bohu má ten disk jen 200MB dat a Jarek má na disku i nějakou verzi diskeditoru. Prolízáme postupně celý disk takřka cluster po clusteru a nakonec, se nám podaří za maximální opatrnosti, kdy na disk raději vůbec nic neukládáme, z již nealokovaných sektorů dostat celý deník zpět. Nejlepší klíč na hledání se ukazuje, že jsem si vzpoměl, že poslední spojení bylo s asi OK2KYC a že předtím Jarek dělal něco na telegrafu. Deník sice máme, ale stálo nás to další 2 hodiny. Vysílat se znovu začíná naplno až v 8 hodin ráno SEČ. Teď se už jen modlíme, aby už to bylo vše a zbytek závodu proběhl bez problémů.
Počasí je stále mizerné, ale už žádná bouřka, taktéž technika si už asi svoji daň vybrala. Třístovka na 2m padne velice rychle, další meta je 350. Dopoledne nás navštěvuje znovu Weis SP1EG, je zde víc lidí, takže se mu někdo i může věnovat, ale v té době zrovna dvě hodiny dospávám noc, takže nevím, o čem byla případně řeč. Po obědě se začíná rýsovat jako reálné dotáhnout to alespoň na hranici 100 tisíc bodů a 400 spojení na 2m. Na 70cm je to úplně na nic. Nejsme schopni se dovolat ani do čtverců JO60, JN69. Slyšíme stanice DL, ale neberou nás. Nakonec se alespoň po značné námaze a dlouhém čekání podaří udělat IK0VWO, který se stavá ODXem na 70cm se 725km. Díky bohu to od nás pobral telegrafem. Jedinou útěchou je, že podle všeho i jiné stanice s větší "párou" mají problémy se dovolat. Půl hodiny před koncem začínáme rozebírat pracoviště na 70cm, potřebujeme z něho stožár jakožto sklápěcí jehlu ke stožáru na 2m. Nemá význam tam trčet dál, tam už neuděláme ani jedno spojení, VOP poctivě procházel pásmo snad po 10Hz a anténou točil skoro po stupních, tam už je všechno vybrané. Tak tedy pakujeme a mezitím se dojíždí 2m. Už před čtvrtou sjíždí dolů četa na vypojení přívodu, majitel už dorazil a spěchá. Padlo 16 hodin, rychle to vypínáme, stahujeme LOGy na disketu a v 16.05 už jsme bez proudu. S PRFkem jdu sbalit spodní část kabelu, horní se ujímá VOP s CRTem a jak mravenečci krouží po louce s obrovskou špulkou a motají a motají. Jarek BJL odváží majitele přívodu el. proudu domů. Počasí je stále mizerné, dost se ochladilo. Pakujeme mokrý stan, poněkud více práce dává opět rozborka antény od stožáru, kotevní kruh je stále v tahu od vyvazovacího lanka, na kterém visí stožár a od kotev a Jarej BJL marně zápasí se vzpříčeným šroubem. Chudák PRF musí celou dobu držet sám stožár.
Nakonec se po uvolnění dvou kotev podaří spoj rozebrat. Nikdo se nefláká, ale i tak nám sbalení zabere skoro dvě hodiny. Jarek BJL vyráží první, musí jet ještě k Jirkovi WY s radiem a anténou a nerad by šel spát až ráno. Za nimi vyjíždí CRT s VOPem, pak Jirka BQY a nakonec já s PRFkem. Znovu se potkáváme v Nedvědicích, uklízíme co se dá, akorát mokrý stan necháváme polorozbalený, pomáhá nám Pavel OK2UUA. A pak už jede každé auto sólo, já s PRFkem nabíráme ještě Pavla UUA s teď již XYL Hankou. V dalších dnech můžeme konečně rekapitulovat výsledky. Na 2m se podařilo udělat skoro 400 QSO a přes 100 tisíc bodů, na 70cm skoro 80 QSO a přes 15 tisíc bodů, na to, že se skoro 10 až 12 hodin nevysílalo to nedopadlo až tak špatně, podařilo se vyzkoušet některé věci, s kterými jsme zatím měli problémy. Je zase nad čím přemýšlet, co zlepšovat, ale můžeme se těšit na další závod, že snad bude lepší počasí.
- . -